„Měl byste se zachovat čestně,“ vyštěkne na Ottu Rahna důstojník SS. Výzkumník, který se znelíbil nacistické elitě, ví, co to znamená. Krátce po nepříjemném rozhovoru se vydává do tyrolských Alp na poslední procházku ve svém životě. 

 Už době vysokoškolských studií Němce Ottu Wilhelma Rahna (1904‒1939) nadchnou zmínky o katarech, tedy albigenských pojmenovaných podle města Albi v dnešní jižní Francii. Příslušníci tohoto středověkého náboženského hnutí se považují za jediné pravé křesťany, ale papežská inkvizice je ve 13. století prohlásí za kacíře a zničí. Prý vlastnili Svatý grál a ukryli ho v zámku Montségur. Rahn se pouští do pátrání a jeho výsledky popíše roku 1933 v knížce „Křížová výprava ke grálu“. 

Spisek se dostane do rukou Heinrichu Himmlerovi (1900‒1945). Nadšený stoupenec okultních teorií se chce s autorem seznámit. Na Rahnovu adresu pošle telegram s nabídkou, že dostane 1000 říšských marek, pokud ve svém pátraní bude pokračovat. Má to ale jednu podmínku, musí přijít na Himmlerovu berlínskou adresu.  

Oblékne uniformu SS 

Ottovi se v životě příliš nedaří. Nemůže najít zaměstnání na plný úvazek a telegram proto vnímá jako dar z nebes. Spěchá na setkání. Druhý muž třetí říše u Rahna velkoryse přehlédne vlastnosti, kvůli kterým by jiné lidi okamžitě poslal na smrt. Rahn je gay a má židovské předky. „Sepište příběh o výpravě za svatým grálem,“ vybízí ho přesto Himmler. „Musíte vstoupit do SS,“ tlačí na něj a dosáhne svého. V roce 1935 Rahn oblékne černou uniformu. Když ho uvidí známí na ulici, jsou v šoku.

 „Člověk musí něco jíst. Co jsem měl dělat? Poslat Himmlera k čertu?“ hájí se zoufale. Ví, že vyjít s nacisty není snadné. Za jejich peníze cestuje za hledáním grálu do Francie, Itálie i na Island, ale k žádnému serióznímu závěru jeho pátrání nevede. Proto hraje o čas.  

Trest za výstřelek  

O svých poznatcích sepíše knihu „Luciferův soud,“ kterou vydává roku 1937. Musí překousnout, že text je cenzurován a upravován, objevují se v něm antisemitské pasáže, které vůbec nenapsal. Nadšený Himmler přikazuje, aby si nacistická elita mezi sebou rozdělila 5000 kopií svázaných v kůži. Kniha sice slaví úspěch, ale Rahn trpí. Ze zoufalství se opije a praktikuje sex s mužem. Nacisté Rahna přistihnou a trest ho nemine. Himmler mu také vyčítá, že dosud nenalezl grál. Místo do vězení ale Rahna pošlou roku 1937 do koncentračního tábora v Dachau, kde tři měsíce pracuje jako dozorce. Brutální praktiky mu způsobí trauma. 

„Na něčem takovém se nechci podílet,“ rozhodne se. Dlouho sbírá odvahu, a nakonec Himmlerovi pošle svoji rezignaci. „Vyloučeno,“ rozzuří se šéf SS. Řady jeho organizace nikdo ze svého rozhodnutí neopouští! Gestapo po něm tvrdě jde.  

Načasování konce  

Nepohodlný svědek se proto uchýlí do tyrolského městečka Söll. Pronásledování ale neunikne a krátce po svém příjezdu začátkem března 1939 zmizí. „Podívejte!“ otřese se pár dní poté hrůzou turista ze skupinky, která se 13. března 1939 prochází pod srázy tyrolských Alp. Ukazuje na zmrzlé ostatky jakéhosi muže. Mrtvé tělo dostane po policejním ohledání jméno Otto Rahn. Byla to nehoda, při které spadl ze skály a zabil se? Sotva. Mnohem pravděpodobnější verzí je nařízená sebevražda.

Svůj život Rahn ukončí skokem ze skály. Smrt si načasuje téměř na výročí konce albigenských, kteří se 2. března 1244 v Montséguru vzdali a o 14 dní později čekala jejich kněze smrt upálením na hranici…