Mladá žena kráčí do banky. Musí vyzvednout výplaty. Je uvolněná, spokojená. Nedávno se vdala. Možná už pomýšlí na děti. Každopádně si maluje budoucnost. Když peníze obdrží, vyjde zpátky na ulici. Tam spatří známou tvář. Nastoupí k ní do auta. I s výplatami. Tím zpečetí svůj osud.
Je odpoledne 23. dubna 1951. Na jezu v Klecánkách u Prahy uvízne promočená papírová krabice. Obsahuje torzo lidského těla. Ženský trup bez hlavy a nohou, ve spodním prádle. V krajině srdeční se nachází pět bodných ran. Vrah torzo zabalil do červeného závěsu.
Při ohledání je zajištěn černobílý psí chlup. Soudní lékař zjistí, že oběť byla ve vodě asi týden.
Vyřešte to do tří dnů!
Co se ale ukáže jako nejzásadnější poznatek, je jizva po operačním zákroku. Vrchní inspektoři Miloslav Nečásek a Jaroslav Zahrádka rozhodně nelení. Koneckonců nemají času nazbyt.
Informace o brutálním mordu se dostaly na veřejnost. To pro budování obrazu socialistické společnosti není dobré. Pohlaváři, kteří nemají ponětí o policejní práci, dají mužům zákona jasný příkaz, aby se s vraždou popasovali během pouhých tří dnů.
Nikam s penězi neutekla
Kriminalisté nejprve vyrazí po stopě, kterou představuje zmíněná jizva. Díky velkému nasazení se záhy dopracují ke jménu. Všechno dokonale sedí. Nejde jen o její fyzický vzhled, ale i o fakt, že je nezvěstná od 17. dubna.
Když tato účetní zmizela, padlo na ni podezření ze zpronevěry. Kdekdo kalkuloval s tím, že s penězi na výplaty, 67 000 korun, které vyzvedla v bance, utekla takříkajíc za kopečky.
Zaměří se na její kolegy
Teď se ale ukazuje, že je všechno o dost složitější. Nic nenasvědčuje tomu, že by ženu zabil její manžel. Kriminalisté na to musejí jinak. V pátrání se vracejí k okamžiku, kdy účetní vyšla z banky. S penězi. Zaměří se na její kolegy v práci.
Ti nejlépe věděli, že jela pro výplaty. Jako první podá výpověď 34letý účetní Miroslav Šmíd. Na pachatele zpočátku moc nevypadá. Nevlastní psa ani auto, nutné k přepravě těla.
Trefa do černého
Pak ale vyjde najevo, že nemá alibi. Také se stýká s mladou blondýnkou, zřejmě milenkou. A co je ještě lepší, žena má malého černobílého mazlíčka. Navíc si před mordem půjčil vůz. Jenže muži zákona potřebují víc. A tak se soustředí na onu milenku.
Zjistí, že se jmenuje Věra Holánková. Netrvá to dlouho a už se rozhlížejí po vršovickém bytě, v němž bydlí s matkou. Okamžitě je jasné, že jde o trefu do černého.
Nejen proto, že u jednoho z oken chybí červený závěs a policistům se pod nohama motá černobílý pes. Samy za sebe mluví i nalezené krevní stopy.
Život na vysoké noze
Ženy nezapírají. Prstem ukážou na Šmída. Vraždil prý on. V jejich bytě. Ony mu pak pomohly s odklízením stop. Motivem byly skutečně peníze. Detektivy ovšem zaskočí, že částka 67 000 korun byla pro pachatele svým způsobem „pakatel“.
Jako účetní si totiž už nějaký pátek „přivydělával“ bokem. Podařilo se mu nashromáždit neuvěřitelné 3 000 000 korun. Někdo by řekl, že v té době se podobná suma snad ani nedá utratit. Jenže chyba lávky. Vždyť mladé milenky mívají své nároky.
A i Praha padesátých let nabízí spoustu lákadel pro lidi, kteří mají dostatek peněz. Šmíd také rád utrácel. Ovšem bez manželky, jež s dvěma dětmi zůstávala doma.
Najdou i hlavu a nohy
Nakonec se dozná i muž. Jak mord provedl? Inkriminovaného dne počkal, až Herta vyjde z banky, a pak ji nalákal do auta. Pod smyšlenou záminkou ji odvezl do bytu milenky. Tady ji napadl. Nejprve ji sedmnáctkrát udeřil kilovým závažím do hlavy.
Pak ji odtáhl do vany, kde ji ubodal kancelářskými nůžkami. Její mrtvolu naporcoval pilkovým nožem. Trup s rukama uložil do krabice, hlavu a nohy do kufru. Obojí pak hodil v Roztokách do vody, z levého břehu Vltavy. Potápěči kufr brzy objeví.
Leží v hloubce dva a půl metru. Bleskové vyšetřování má jednoznačnou dohru u soudu. Šmíd dostane oprátku. Holánková vyfasuje deset let v kriminále, její matka o dva roky méně.