Píše se rok 585 př. n. l. a válka mezi Lýdií a Médskou říší trvá už šestým rokem. Obě strany jsou vyčerpané, zásoby se tenčí a vítězství se přelévá ze strany na stranu. K rozhodující bitvě má dojít u řeky Halys.

Když boj mezi oběma armádami propuká naplno, padá údajně na obě armády tma a Slunce není vidět.

„To je hněv bohů. Nepřejí si, aby byla dále prolévána krev,“ zní od kněží z obou stran. Panovníci obou zemí proto raději rychle uzavírají mírovou dohodu a tu ještě stvrzují výhodným sňatkem svých dětí.

Netuší, že tak zpečeťují osud obou národů. Došlo ale opravdu na zatmění Slunce? Co na to současná věda?

Krutá odplata

V 6. století př. n. l. probíhá válka mezi Lýdií a Médskou říší. K vypovězení války dochází podle dnešních vědců pravděpodobně v důsledku územních sporů v oblasti dnešní Anatolie. Antické prameny ale podávají vlastní verzi příčiny nepřátelství.

Médský král přijímá pod ochranu vyhnanou část kmene Skythů. Vztahy mezi panovníkem a cizinci je původně přátelský. Kyaxares (žil v 6. st. př. n. l.) dokonce po nich žádá, aby naučili jeho syny skythsky a zacházet s lukem tak obratně, jak umějí sami.

Skythové také často vyráží na lov, a svými úlovky zásobují dokonce královský dvůr. Jednoho dne ale nepřinesou nic. Jejich nový pán je za to zahrne nadávkami. Uražení kočovníci odplácejí krutě. „A rozhodli se rozsekat jednoho z jeho synů, kteří se u nich učili, …, přinést jako zvěřinu Kyaxarovi, a potom se co nejrychleji odebrat do Sard k Alyattovi, popisuje otec dějepisu Herodotos (žil v 5. st. př. n. l.).

Dodejme, že lýdský Alyattés (asi 607–560 př. n. l.) odmítá provinilé nomády vydat. Válka je na spadnutí.

Zastavte boj

Je 28. května 585 př. n. l. a nedaleko řeky Halys v dnešní Anatolii se schyluje k rozhodující bitvě. Válka mezi Lýdií a médskou říší už trvá šestý rokem a dosud nemá vítěze. Tažení něco stojí a zdroje vysychají.

Až onoho dne dochází k prudké bitevní vřavě mezi oběma panovníky a jejich vojsky. Uprostřed vodního toku se armády sráží a jejich formace se do sebe zakusují jako hladové šelmy. Barva vody už začíná mít rudý odstín, když tu se náhle setmí.

Zapadlo Slunce a přišla noc? Ne, jenom se podivně zatmělo a sluneční kotouč jako by byl zakrytý jiným tmavým kolem. Vojáci ustávají v boji, odmítají se dál zabíjet a zahazují zbraně. I oba králové jsou poděšeni a ptají se svých kněží, co to má znamenat.

„Podle vůle bohů musíte ustat v boji a uzavřít mír,“ sděluje monarchům velekněz.

Co na to NASA?

„V šestém roce se konala bitva, v níž se přihodilo, že se den proměnil v noc. Tuto proměnu dne předpověděl Tháles z Milétu Ionským, přičemž stanovil jako hranici právě tento rok, v kterém se bitva odehrála, “ sděluje květnatě Herodotos.

To pomáhá odborníkům z NASA vypočítat přesně, kdy k bitvě došlo. Právě moderní věda zjišťuje, že se tak stalo 28. května. Herodotos se o přesném datu nezmiňuje. Vraťme se ale na bojiště. Za oba krále uzavírají mír jako parlamentáři Syennesis z Kilikie a Labynetos z Babylonu. Ti sjednávají také vzájemné sňatky mezi panovnickými dynastiemi. Alyattés dává svoji dceru Aryénis Kyaxarovu synu Astyagovi. Hranicí mezi oběma národy je od té doby již zmíněná řeka. Aby byla dohoda řádně upevněna, vykonávají obě zájmové skupiny zvláštní rituál.

„Přísahu konají tyto národy stejně jako Řekové, kromě toho okoušejí vzájemně své krve, když si nařízli paže, ovšem jen na povrchu,“ doplňuje Herodotos.