Ozbrojené stráže přecházejí sem a tam. Pokud by se blížilo osvobozovací vojsko, je třeba ihned volat na poplach. S úlevou ale spatřují, že obležené Praze nikdo na pomoc nepřichází. Ve stejnou chvíli Prusům přímo pod nosem proplouvá zvěd maršála Dauna.

Nikdo ho nespatří, do města totiž pronikne pod hladinou Vltavy za pomoci primitivního potápěčského zařízení.

Praha se po porážce u Štěrbohol (6. května 1757) zaplní rakouskými vojáky. Ti, co přežili bez úhony, táboří v ulicích, dvorech a na náměstích, ranění jsou odneseni do špitálů, lazaretů a klášterů.

Za hradbami mezitím hnijí těla jejich 14 tisíc padlých kamarádů. Někteří zapíjejí porážku, jiní mlčky přemítají o příčinách debaklu, který se zapíše do dějin jako jedna z nejkrvavějších bitev 18. století.

„Porážka mohla být odvrácena, kdyby rakouský maršál Daun nevyčkával v prostoru Sadské a zaútočil do nepřátelského týlu a kdyby se tlustý a lenivý podmaršálek Puebla probral z nečinnosti a přispěchal vojskům u Štěrbohol na pomoc,“ domnívá se český vojenský historik Karel Richter (*1930).

Na ukazování prstem ale není čas, ještě není dobojováno. Ve stejnou chvíli totiž pruské vojsko obkličuje Prahu a do pár dní by z ní neproklouzla ani myš… Člověk imitující jiného živočicha ale možná ano.

Žádné vzdávání

Pruská linie se táhne nejdříve od Libně k Podolí a od Bílé Hory k Podbabě a 10. května se rozšíří i o strategicky důležité žižkovské návrší. Pruský král Fridrich II. (1712–1786) ví, že má navrch a nechce se u Prahy moc zdržovat.

Jeho dalším cílem je tažení na Vídeň a zasazení definitivního direktu do srdce habsburské monarchie. Vyzývá proto vojenského velitele Prahy, polního zbrojmistra Karla Gustava von Keuhla (1694–1758), k okamžité kapitulaci.

Ten se však nehodlá řídit podle Fridrichova harmonogramu a výzvu ke složení zbraní a otevření městských bran odmítne. „Ten drzoun!“ zuří pruský král a nechá na výšiny kolem města rozmístit dělostřelecké baterie.

Je noc na 30. květen a pruští velitelé zdvihají pravice k zahájení nejničivějšího ostřelování Prahy za celou její historii.

Zničí čtvrtinu města

Několik dní a nocí obyvatele Prahy a vojáky tísnící se v jejích zdech, zasypávají projektily.

„V noci to vypadalo nádherně, když na město ze všech stran dopadaly a vybuchovaly zápalné bomby a dělové koule,“ popisoval nadšeně bombardování jeden z pruských důstojníků.

Během ostřelování útočníci vypálí přes 58 tisíc kulí, 23 tisíc granátů a na 550 zápalných střel. „Jen v chrámu sv.

Víta bylo nalezeno přes sedm set dělových koulí, které prorazily střechu a klenbu a způsobily rozsáhlé škody ve vnitřních prostorách,“ píše Richter. Zničí či těžce poškodí na 880 pražských budov, což je asi čtvrtina města.

Obránci se ale jenom nekrčí v koutě a statečně podniknou několik úspěšných protiakcí. Při jedné takové se jim například podaří dobýt pruskou baterii ve Střešovicích.

Podvodní posel

Obléhání Pražanům zcela změní. Lidé v podstatě nevylézají ze sklepů, v nichž nyní žijí, a z ulic byla sejmuta dlažba, aby se od ní neodrážely projektily. Hladem naštěstí obyvatelé zatím netrpí, a to jen díky tisícům koní, na nichž přijeli rakouští vojáci.

V polovině června však dojde k malému zázraku. Na břehu Vltavy vyleze z vody jakýsi Mara z Hrdlořez s podivnými měchy v rukou. „Záchrana je na cestě,“ oznámí Pražanům.

Poslal ho rakouský polní maršál Leopold Daun (1705–1766), aby do metropole doručil zprávu o blížící se pomoci.

Aby se Mara, Daunův nejlepší zvěd, vyhnul pozornosti pruských stráží, doplaval do Prahy pod vodou, a to jen za použití nafouknutých hovězích měchýřů. Stejným způsobem se vrátí i nazpátek – tentokrát už po proudu.

Ješitné rozhodnutí

Daun mezitím rozestaví své pluky u Kolína. Připojí se k němu i uprchnuvší rakouské jednotky z bitvy u Štěrbohol. Fridrich ví, že kvůli obléhání Prahy si nemůže dovolit proti Daunovi postavit potřebný počet mužů.

Když mu ale jeden z vojáků zalichotí slovy „Vaše přítomnost vydá za padesát tisíc mužů“, je rozhodnuto. V klíčové bitvě u Kolína Daun pruské vojsko sebevědomě rozpráší. V důsledku citelné porážky si Fridrich rozmyslí i sevření Prahy.

Město je z nejhoršího venku. Následky jsou zde však patrné ještě celá desetiletí, což potvrzují i výpovědi zahraničních návštěvníků. „Velká část města je nová, ježto málokterá budova unikla pruským bateriím a střelbě…

v jejich zdech vězí nesčetné dělové koule a pumy,“ píše se o podobě české metropole asi 20 let po obléhání v anglickém cestopise.