Hlubokými modrými vodami Bengálského zálivu se mezi Indií a Barmou táhne řetězec Andamanských ostrovů, jehož součástí je i zalesněný, bílými plážemi lemovaný a korálovými útesy obklopený Severní Sentinel.

Je to hotový ráj na Zemi, díky svým obyvatelům ale zároveň i jedno z nejnepřátelštějších míst světa.

Ostrov o rozloze necelých 60 km2 formálně patří k Indii, ve skutečnosti ho však obývá jen jeden jediný domorodý kmen o 40–500 jedincích, který se zuby nehty brání kontaktu s okolním světem.

Předkové dnešních Sentinelců pocházejí z Afriky a na ostrově se usadí přibližně před 60 000 let – a od té doby tu jejich potomci žijí v naprosté izolaci!

Dokonce ani samotná indická vláda nezasahuje do způsobu jejich života a od počátku 21. století se již ani nepokouší o navázání kontaktu.

Bílý člověk nese zkázu

To se totiž v minulosti neukáže jako dobrý nápad – každého nezvaného návštěvníka ostrované nemilosrdně usmrtí, ať už přichází s jakýmikoli úmysly. Moc dobře znají ústně předávané příběhy o příchodu kolonistů, kteří vyhlazují kmeny na sousedních ostrovech.

Většinu z nich zabijí nemoci, vůči kterým si díky životu mimo civilizaci neměli možnost vypěstovat potřebnou imunitu, zejména chřipka a spalničky. Přesto se čas od času najdou dobrodruzi, kteří seberou dostatek odvahy a kmen se pokusí kontaktovat.

Dary ano, kamery ne

V roce 1974 si to ke břehům ostrova v doprovodu antropologů a hrstky policistů namíří filmový štáb kanálu National Geographic, s cílem natočit o záhadných domorodcích televizní dokument.

Přestože je jejich loď obtěžkána dary v podobě kokosů, oblečení, nádobí a nožů, musejí filmaři vzít nohy na ramena ještě před vyloděním. Sentinelci sice všechny užitečné předměty vhozené do vody posbírají, o setkání s cizinci ale zájem neprojeví.

Samotnému režisérovi se podaří uprchnout na poslední chvíli, s šípem zabodnutým hluboko ve stehně!

Nesmrtelná památka

O pouhých sedm let později se pořádná smůla nalepí na paty hongkongské nákladní lodi Primrose, která uvízne na útesu nedaleko ostrova.

Než se námořníci stačí pořádně rozkoukat, na pláži už se to hemží ostrovany, kteří naskakují do lodí a v rukou třímají kopí a luky. Kapitán neváhá a volá vysílačkou o pomoc – před jistou smrtí jeho posádku zachrání bleskurychle vypravený vrtulník.

Vrak lodi můžeme prostřednictvím internetové aplikace Mapy Google u severního pobřeží ostrova pozorovat dodnes. Poslední jasné poselství Sentinelci okolnímu světu vyšlou na podzim roku 2018.

Silnější než zákon

V polovině listopadu se ke břehům ostrova vypraví 27letý americký misionář John Allen Chau (1991–2018), který má v úmyslu poznat způsob života kmene, seznámit ho s křesťanstvím a případně přeložit bibli do jeho jazyka, přestože žádní jeho mluvčí mimo Severní Sentinel neexistují.

I přes zákon zakazující cizincům přiblížit se k ostrovu na vzdálenost devíti kilometrů se mu podaří přemluvit skupinu místních rybářů, kteří ho za úplatek 25 000 indických rupií (necelých 8 000 korun) dopraví asi 500–700 metrů od pobřeží.

Vražda v přímém přenosu

„Možná si myslíte, že jsem šílený. Já si ale myslím, že ukázat těmto lidem Ježíše stojí za to. Bože, já nechci zemřít,“ stihne si ještě Chau naposledy zapsat do deníku, než přesedne do kánoe a vydá se ke břehům. „Jmenuji se John.

Miluji vás a Ježíš vás miluje také!“ volá s nadějí v hlase na Sentinelce při příchodu. Ti ale o jeho učení ani dary v podobě fotbalového míče a čerstvých ryb nestojí.

Než se Chau naděje, snese se na něj salva ostrých šípů a rybáři už jen bezmocně sledují, jak mu domorodci kolem krku uvazují lano a vláčí jeho tělo po pláži, kde ho na druhý den spatří ležet bez života.