Francouzský osvícenský filozof, básník a spisovatel François Marie Arouet,  řečený Voltaire, bojuje s cenzurou po celý svůj život.

Filozofické listy, které Voltaire (1694-1778) vydává roku 1734, způsobí u církevních hodnostářů doslova záchvat hysterie.

Čeká ho zatčení a kniha je roztrhána a spálena, protože „podněcuje k tomu nejnebezpečnějšímu volnomyšlenkářství ohrožujícímu víru a společenský řád.“

Stěžuje si na pronásledování

Nejde o jediné jeho odsouzené dílo, na indexu se ocitne i Pojednání o snášenlivosti nebo Panna Orleánská či Candide. Sám filozof už má pronásledování dost a roku 1768 píše hraběti z Rochefortu:

„Nejlepší by bylo, aby uspořádali novou bartolomějskou noc, tentokrát všech filozofů, a podřezali nejlépe přímo na lůžku všechny, kdo mají v knihovně Lockeho, Montaigna a Bayleho.“

Dílo skončí v ohni

Jindy zase píše Damilavilleovi, že pro jistotu naházel do ohně jedno dílo, které nedávno koupil a svoje osobní papíry jenom proto, aby měl od cenzorů konečně jednou provždy klid.

Dodává, že se „s konečnou platností rozhodl nevěnovat se po zbytek života ničemu jinému než zemědělství.“