Když se nad květem rozvibrují křídla včely, rostlina možná nezůstává jen pasivním příjemcem návštěvy. Vědci zjišťují, že některé květy dokážou zachytit specifické vibrace a během několika minut změnit složení nektaru.

Jiné rostliny reagují na otřesy způsobené housenkami nebo samy vydávají zvuky, které mohou vnímat živočichové.

Znamená to, že rostliny slyší? Odpověď je překvapivá, ale také složitější, než naznačuje poetické tvrzení. Představme si včelu, která se blíží ke květu. Její křídla rozrážejí vzduch a vytvářejí charakteristické vibrace.

Pro člověka jde o známé bzučení, pro květ však může jít o mechanický podnět, který zachytí jeho jemné části. Rostliny sice nemají uši ani nervovou soustavu, jejich buňky ale obsahují mechanismy schopné reagovat na mechanické podněty.

Právě proto vědci používají opatrnější výraz, a to že vnímají vibrace, nikoli slyší ve stejném smyslu jako člověk.

Významný pokus zveřejněný v roce 2019 v časopise Ecology Letters se zaměřuje na pupalku drummondovu (Oenothera drummondii).

Výzkumníci z Telavivské univerzity a dalších institucí zjistili, že květy vystavené zvuku podobnému bzučení opylovačů během několika minut zvyšují koncentraci cukrů v nektaru. Naopak při působení vyšších frekvencí se podobná reakce neprojevuje.

Květy přitom samy mechanicky vibrují. Výsledky naznačují, že jejich tvar a stavba mohou fungovat jako jakýsi biologický přijímač vibrací.

Sladší odměna pro užitečné návštěvníky

Proč by rostlina něco takového dělala? Jedna z možných odpovědí souvisí s opylováním. Pokud květ zachytí vibrace blížícího se opylovače, může „počítat“ s tím, že další návštěva přinese pyl a zvýší šanci na rozmnožení.

Sladší nektar pak může představovat způsob, jak návštěvníka odměnit a podpořit jeho další zájem o květ. Vědci však zdůrazňují, že jde o hypotézu o možném ekologickém významu, nikoli o důkaz vědomého rozhodování. Rostlina nemusí „vědět“, že přilétá včela. Její buňky mohou pouze reagovat na určitou frekvenci mechanického podnětu.

Podobně jako se při dotyku spouštějí obranné reakce, mohou vibrace aktivovat buněčné signální dráhy, například prostřednictvím iontů vápníku.

Výzkum z roku 2019 ukazuje změnu složení nektaru, ale sám o sobě ještě nepotvrzuje, že rostlina přesně rozeznává všechny druhy opylovačů nebo že se sladší nektar vždy promítá do úspěšnějšího opylení.

Novější výzkum, představený v roce 2025 týmem Francescy Barbero z Turínské univerzity, se zabývá hledíkem. Vědci zkoumají, zda rostlina reaguje odlišně na vibrace účinných opylovačů a na zvuky hmyzu, který z květů pouze získává potravu.

Při pokusech se zvuky včely Rhodanthidium sticticum pozorují zvýšení obsahu cukru a změny v aktivitě genů souvisejících s tvorbou a transportem cukrů. Výsledky jsou zajímavé, ale část tohoto výzkumu je stále ve fázi dalšího ověřování.

Rostliny reagují i na okusování

Vibrace však nesouvisejí pouze s opylováním. Už dřívější pokusy ukázaly, že rostliny dokážou reagovat na mechanické otřesy způsobené okusováním hmyzem. Výzkumy napovídají, že rostliny vnímají vibrace vznikající při okusování listů housenkami.

Výsledky naznačují, že po vystavení podobným otřesům mohou rostliny zesílit své chemické obranné reakce. Nejde tedy o „strach“ nebo bolest v lidském smyslu, ale o biologickou odpověď na podnět, který může signalizovat nebezpečí.

Existuje ještě podivuhodnější jev: některé rostliny samy vydávají ultrazvukové zvuky, zejména když trpí nedostatkem vody. Výzkum Telavivské univerzity z roku 2023 ukazuje, že vysychající rajčata mohou vytvářet zvuky způsobené napětím ve vodivých pletivech.

Rostliny tedy nemusejí být jen pasivními příjemci vibrací, jejich zvukové projevy mohou ovlivňovat chování okolních živočichů.