Zná to téměř každý. Dojíme poslední sousto, opřeme se o židli a najednou máme pocit, že bychom nejraději zavřeli oči a na chvíli zmizeli ze světa. Odpolední ospalost přitom není pouhým důsledkem přejedení.

Svou roli hrají biologické hodiny, hormony, složení jídla i signály, které si mezi sebou posílají střeva a mozek. Proč nás po obědě přepadá tak neodolatelná únava?

Odborníci mají pro tento stav dokonce zvláštní pojmenování: postprandiální somnolence. Zjednodušeně řečeno jde o ospalost, která přichází po jídle. Nejčastěji se ozývá po vydatném obědě a může vrcholit přibližně jednu až dvě hodiny po něm.

Tradiční vysvětlení tvrdí, že se krev po jídle přesune do žaludku a střev, takže jí méně zbývá pro mozek. To je ovšem značně zjednodušená představa. Mozek si zásobování krví hlídá velmi důsledně a běžné trávení ho o potřebný přísun kyslíku nepřipravuje.

Skutečnost je mnohem zajímavější. Jakmile začneme jíst, aktivují se signály z trávicí soustavy a mění se činnost nervového systému. Významnou úlohu přebírá parasympatikus, tedy část nervové soustavy spojená s odpočinkem, trávením a obnovou sil. Organismus zkrátka dostává zprávu, že může na chvíli zvolnit.

Biologické hodiny mají vlastní polední pauzu

Jenže proč nás únava přepadá tak často právě odpoledne? Odpověď se skrývá v cirkadiánním rytmu, tedy v přibližně čtyřiadvacetihodinových biologických hodinách, které řídí střídání bdělosti a spánku. Tyto hodiny nefungují pouze ve dvou polohách, den a noc.

Během dne se naše pozornost a schopnost soustředění přirozeně mění. V časném odpoledni přichází takzvaný post-lunch dip, tedy odpolední pokles bdělosti. Nyní přichází překvapení: tento útlum se objevuje dokonce i tehdy, když člověk žádný oběd nesní!

Výzkumy tak ukazují, že za ospalostí nemůže být pouze plný žaludek. Když se přirozený biologický útlum potká s vydatným jídlem, oba vlivy se mohou vzájemně posílit. Výsledkem jsou těžká víčka, pomalejší reakce a neodolatelná chuť na krátkého šlofíka.

Pokud jsme navíc předchozí noc málo spali, může být odpolední propad ještě výraznější.

Smažený řízek, sladká tečka a nebezpečná kombinace

Významnou roli hraje také to, co máme na talíři. Velká porce, energeticky vydatné jídlo a kombinace tuků a sacharidů mohou ospalost zesílit.

Po jídle se mění hladina glukózy a inzulinu v krvi a organismus reaguje na přísun živin řadou hormonálních a nervových signálů. Do hry vstupují také aminokyseliny, například tryptofan, který se podílí na tvorbě serotoninu.

Ten souvisí s regulací nálady i spánkových procesů. Neznamená to však, že za každou odpolední únavu může cukr nebo že stačí vynechat přílohu a problém zmizí. Výzkumy ukazují, že reakce na jídlo se mezi lidmi liší. Co tedy pomáhá?

Zkusit menší porce, zařadit zeleninu, bílkoviny a potraviny s vlákninou, nepřehánět to s těžkými omáčkami a sladkými dezerty. Po obědě může prospět také krátká procházka na denním světle.

Pokud to okolnosti dovolují, krátký odpočinek v délce deseti až dvaceti minut. Pozor ale na jednu věc: jestliže nás přemáhá silná únava po každém jídle, přestože dostatečně spíme, není od věci poradit se s lékařem.

Někdy totiž může být za ospalostí také porucha spánku nebo problém s metabolismem. Odpolední útlum je přirozený, ale neměl by nám pravidelně krást celý zbytek dne.