Vyběhnout po schodech až do vrchních pater, po žebříku na střechu, se zatajeným dechem se postavit až na ten nejkrajnější a nejvýše položený bod budovy a zmáčknout spoušť fotoaparátu. To je v podstatě denní chleba rooftopperů.

Lidí, kteří pro pohled a fotku z vrcholku výškové budovy riskují často víc než jen zatčení.

Sociálními sítěmi i médii v posledních několika letech začal hýbat takzvaný rooftopping. Fotografování hloubky, která na člověka zeje při pohledu z vrcholků výškových budov.

Svoje základy má postavené již na knize Noční horolezci z Cambridge z roku 1937, v niž jsou fotografie mladých mužů balancujících na vrcholcích věží starých kolejních budov.

Nicméně oblibu a celosvětovou popularitu si fotky, které leckomu mohou způsobit závrať, získaly až v posledních letech.

Výš a nebezpečněji

Rooftoppeři se dostali už na vrcholky většiny nejvyšších budov světa. Oblíbenou činností se tento typ fotografování stane především v Torontu, avšak „městští horolezci“ vylezli už i na střechu chrámu sv. Víta.

Rooftoppeři se přitom už nepředbíhají jenom v tom, kdo bude výš, ale kdo vytvoří nebezpečnější fotku. Chodí až na úplné okraje střech, lezou až na vrcholky antén, nebo se spouští přes okraj zavěšení jen na pomocné ruce kamaráda. Oblíbené jsou také fotografie visících nohou přes okraj střechy.

Umění, nebo touha po pozornosti?

Podle jednoho z průkopníků rooftoppingu, torontského fotografa Neila Ta, se ale z tohoto focení ztratilo umění a zbyla jen touha po pozornosti. Už nejde o fotografii samotnou, ale o člověka, který ji fotí.

Pointou se tak stal obdiv ne kvůli umění, ale kvůli nebezpečí, které rooftopper podstupuje. Nejde prý o nic jiného, než o volání o pozornost.

Mnoho „lezců“, kteří s těmito fotografiemi začínali, také trápí, že vznikají stále tytéž fotografie bez nápadu, které opakují jen to, co již realizoval někdo předtím.

Například oblíbená fotka nohou visících přes okraj střechy má svůj původ u fotografky a fotožurnalistky Jen Tse (*1982), která tento koncept použila poprvé v roce 2010.

Zničená mediální pověst

Problémem jsou i samotní moderní rooftoppeři. Fotky, ze kterých lidi chytá závrať, může získat mnoho tisíc sledujících na sociálních sítích. Mladí lidé se tak ženou za pseudoslávou sociálních sítí, riskují své životy a nerespektují přitom ani cizí majetek.

Zatímco v počátcích znamenala zamčená střecha zkrátka neúspěšný pokus a nutnost „jít o dům dál“, mladí rooftoppeři často ulamují zámky a nebojí se ani vypáčit dveře. Stále častěji se tak dostávají do problémů se zákonem a strhávají negativní mediální pozornost.

V poslední době například došlo i k několika zatčením v kanadském Torontu, australském Adelaide a dalších světových městech.