Když Američan Richard Halliburton roku 1922 končí univerzitní studia, nechá se najmout jako námořník na dobytčí loď, která pluje do Evropy. V dopise se omlouvá otci, že nemůže jinak. Ví, že jeho osudem se stane dobrodružství.

Richard Halliburton (1900–1939), hezký romantický mladík, kterého si dívky předcházejí. Nebrání se jejich zájmu, dvěma z nich dokonce píše dopisy plné citu. Zraje v dospělého muže. Uvědomuje si, že ho přitahuje stejné pohlaví. Je zmatený.

Zná zažité konvence. Jeho rodiče touží po vnoučatech a on je zklame. Přesto se nikdy neožení. Východiskem je cestování. Doufá, že exotické země a nevšední zážitky mu pomohou vyznat se v sobě. Halliburton je duší tulák. Netouží po majetku. Nemá ani knihovnu.

Dočtenou knihu odloží, daruje nebo zahodí. Půjčené vrací. Nikde na světě nemá byt. Chce poznat vše, co poznat lze. Láká ho dělat něco, co nikdo před ním ještě nezkusil. Pochybnosti o sobě samém ho ale dostihnou. Je gayem? Bisexuálem?

Doba není a ještě dlouho nebude příznivá otevřeným přiznáním o sexuální orientaci. Mnohé ale prozrazuje ve své korespondenci a vztazích.

Stává se přítelem Ramona Novarra (1899–1968), jedné z prvních filmových hvězd, která se homosexuální orientací netají. Celoživotní láskou je ale editor jeho knih Paul Mooney.

Průplavem skoro zadarmo

Dobrodružství ho žene dál. V roce 1928 se rozhodne proplavat stylem „prsa“ Panamským průplavem z Atlantiku do Pacifiku. Poplatek je pro něj stejný jako pro loď: podle tonáže.

Při Halliburtonově váze 140 liber činí 36 centů, což je nejnižší taxa v historii kanálu. O své plavbě říká:

„Kdybych si podrobil Everest nebo doletěl na Měsíc, nezískal bych nic a byl bych nespokojen, poněvadž ani na vrcholku Himálají ani na povrchu jiné planety bych nikdy neunikl nelítostným výčitkám, že jsem neproplaval Panamským průplavem“.

Kamarád lovců lebek

Zažije noc v Egyptě na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Indii na Tádž Mahalu. Zkouší žít na Robinsonově ostrově, nechává se uvěznit na Ďábelských ostrovech. Stejně jako Hannibal přechází na slonu Alpy.

V Mexiku se po vzoru obětí starých Mayů vrhá do 21 metrů hluboké Studny smrti. Vykoná Odysseovu cestu. Přátelí se s lovci lebek na Borneu. O svých dobrodružstvích poutavě píše a přednáší. Triumfem je, že všechno sám zažil, nic není vysněné nebo smyšlené.

V cestopisech Královskou cestou za romantikou (1925) Nádherné dobrodružství (1927), Za novými světy (1929), Létající koberec (1932) a Sedmimílové boty (1935) naočkuje romantikou a touhou poznávat kluky i holky.

Deset velkých nakladatelů sice odmítne jeho první cestopis, ale později jdou jeho knihy na dračku.

Marné hledání

V roce 1939 chce překonat Pacifik s čínskou džunkou Mořský drak. Na plavbu se připravuje. Zesiluje stěny džunky, do lodi přidává pomocný motor. Přeceňuje ale svoje síly. „Bouře od jihu. Déšť. Silné poryvy vichřice. Zábradlí na návětrné straně pod vodou.

Lůžka mokrá. Stěží udržujeme kurs. Mám se báječně. Přál bych vám, abyste byli na mém místě“, zní poslední odvysílaná zpráva. Džunku 24. března zasáhne tajfun a Halliburton i se svou láskou Paulem Mooneym mizí ve vlnách Pacifiku.

Letadla a několik lodí po několik dní prohledávají více než 240 tisíc čtverečních kilometrů. Jejich snaha je zbytečná. Úředně je ale prohlášen za mrtvého až 5. října 1939 u soudu v Memphis Chancery. V roce 1945 vyplaví moře na Kalifornský břeh trosky.

Některé z nich jsou identifikovány jako části kormidla. Věří se, že patří Halliburtonovu Mořskému drakovi. Jisté to ovšem není…