Římský politik Marcus Licinius Crassus se snaží v popularitě vyrovnat svým dvěma soukmenovcům, Caesarovi a Pompeiovi. Caesar (100–44 př. n. l.) úspěšně bojuje na severu, Pompeius (106–48 př. n. l.) na jihu, východě a ve Středomoří.

Marku Liciniovi Crassovi (115–53 př. n. l.) nezbývá než vyrazit na východ do Parthie (dnešní severovýchod Íránu). Parthskou armádu ale tvoří obrněnci s kopím na koních, dokonale chránění kovovými pláty.

Boj muže proti muži je jim cizí, raději nepřítele ostřelují z dálky nebo vymýšlejí léčky.

Vstříc nepřátelům

Crassus, místo toho, aby pořádně promyslel taktiku, však ve své nabubřelé aroganci předpokládá, že už má vítězství plně v kapse. Roku 53 př. n. l. proto opouští bezpečné horské průsmyky v Sýrii a vydává se vstříc nepřátelskému vojsku.

Dvě armády se setkávají u městečka Carrhae (dnes jihovýchod Turecka), a i když první parthský útok Římané odrazí, potom se vrhají vstříc zkáze.

Uříznou mu hlavu

Parthové vytvoří čtvercovou formaci, Římany postupně obkličují a zasypávají deštěm svých šípů. Bitva končí drtivou porážkou Říma. Crassovi uříznou hlavu a napíchnou ji na kopí. Největší potupou je ale pro římskou republiku ztráta sedmi orlů legií, jejich insignií.