Ženy přicházejí na pláž. Je teplý slunný den, vlny si razí cestu jedna za druhou k břehům, kde smáčejí vykukující nohy plavkyň. Ty jsou celé oděné ve standardních koupacích šatech, které kompletně zahalují krásy ženského těla. Klasický výjev druhé poloviny 19. století.

Jenže ne vše trvá věčnost. A v módě to platí dvojnásob. Vskutku revoluci na poli koupacího a plaveckého odívání vyvolá australská výtečná plavkyně a herečka Annette Kellermanová (1886–1975).

Slabé nohy ji přivedou k plavání

Rodačka ze Sydney má odmala problém s křivou páteří. I díky tomu jsou její nohy poměrně oslabené, což se dospívající dívce moc nezamlouvá. Aby jim dodala sílu, akceptuje nápad rodičů a začne chodit na plavecké kurzy a tréninky.

„V sedmi letech jsem sebrala odvahu a věděla jsem, že musím začít plavat. Přitom zpočátku jsem se vody přímo děsila,“ vysvětluje plavkyně později. To, že volila správně, se ukáže o pár let později.

Ve svých patnácti exceluje ve většině plaveckých disciplín, udivuje ale i v potápění. V roce 1902 tak dívka nastoupí kariéru profesionální plavkyně.

Plavání není in!

Annette začne přepisovat tabulky rekordů a sbírá jedno ocenění za druhým. Jedno z prvních získá na šampionátu v Novém Jižním Walesu.

V roce 1905 se s otcem vydá ke kanálu La Manche s odhodláním, že jej přeplave – i přes značnou snahu se jí to sice nepodaří, svou profesi ale kvůli tomuto drobnému neúspěchu na hřebík rozhodně nepověsí. Na konto si připíše další rekord: 3 minuty a 27 vteřin.

Tak dlouho vydrží plavat pod vodou. To ji nabudí a občas změří síly také s muži, kdy mnohé z nich skutečně zahanbí. A to vše v době, kdy ještě doznívá viktoriánská doba a plavání rozhodně není „in“. Lidé ho vnímají spíš okrajově jako podivnou pseudosportovní záležitost…

Plavky jako kotva

Většina lidí na přelomu století navíc vůbec neumí plavat, a to se týká i valné většiny námořníků. To, v čem plavkyně musejí plavat, je v reálu spíše kotvou než něčím, co by mělo ladný pohyb lidského těla pod vodou i na hladině ulehčit.

Těžkopádné plavky v podobě šatů rozhodně nejsou kostýmem vhodným do vln moří a oceánů. Annette Kellermanová se rozhodne to změnit.

Policie ji zatkne na pláži

Sama od sebe bere věci do vlastních rukou a pozvolna tak změní zavedené společenské zvyklosti. Annette vytvoří a oblékne jednodílný plavecký kostým, ve kterém se ukáže na pláži Revere Beach v americkém Bostonu.

Plavky v té době velmi skrovné jen lehce zahalují její ramena a část stehen. Odvážný kousek jí ale nevyjde podle plánu, Annette je po svém výstupu na veřejnosti zatčená pro neslušné chování a pobuřování.

Vše, včetně soudního stání, probíhá v letech 1907 a 1908. „Soudní porotci byli docela milí. Dovolili mi nosit plavky, jejichž konec by se ale dotýkal hladiny vody,“ vzpomíná.

Proces formování toho, co se smí a nesmí nosit na pláži na sobě, se pomalu rozjíždí.

Kolosální módní přelom

Koupací oděv Kellermanové se postupně stává „symbolem a faktem nové ženské svobody a volnosti“. Plavkyně se rozhodne navrhnout a systematicky vyrábět série koupacích oděvů pro ženy ve velkém.

Kousky se objevují na pultech obchodů, zprvu skandálnímu obleku už nikdo nebrání. Sama Annette na tuto dobu vzpomíná s úsměvem. Moc dobře si totiž uvědomuje, že to byla ona, kdo přispěl k oslavě přirozené krásy ženského těla.

„Nevyzdobené tělo je krásné samo o sobě, je to něco, co má být viděné a obdivované,“ míní. Podobně jako u plavání i ve světě módy jí ale jeden úspěch nestačí.

Světlo světa tak brzy spatří její „shirtdress“, tedy velmi neformální volné šaty, ve kterých se ženy cítí rozhodně pohodlněji než v klasických upnutých šatech. Tímto počinem Annette udává módní trendy raných dvacátých let.

Nahota poprvé ve filmu!

Neposedná Australanka ale fušuje i do ostatních sfér. Po krátkém angažmá ve varieté, po němž je titulována jako „australská malá mořská víla“ nebo „potápěčská Venuše“, se uchýlí k rodícímu se hollywoodskému filmovému kolosu.

A jak jinak, objeví se ve filmech s vodní tematikou. Hned její první film z roku 1914 nese název Neptunova dcera. Kellermanovou pak v roce 1952 ztvární jiná herečka v životopisném snímku Million Dollar Mermaid.

Zcela zásadní je ale pro světovou kinematografii snímek Dcera bohů, ve kterém se Annette objeví nahá. Fotografie z filmu, jež uniknou na veřejnost, ukazují Annette, jak svými dlouhými vlasy skrývá jen několik málo partií svého těla.

Kellermanová se tak stává v roce 1916 první svlečenou herečkou ve filmu vůbec. Jejím posledním filmem je pak snímek Venuše jižních moří z roku 1924.