V orchestru to všem nástrojům krásně ladí dohromady. Přestože je každý jiný! Které z nich však nějakou vlastností naprosto vystupují z řady?
Který nástroj hraje nejhlasitěji, který vydá nejvyšší a který nejnižší tón? A na co hráli naši předci už před desítkami tisíc let?
NEJSTARŠÍ: flétna
Neandrtálec vezme stehenní kost z medvěda, vydlabe ji a vyřeže pravidelné otvory. Když začne do kosti foukat a otvory při tom různě zakrývat prsty, po okolí jeskyně Divje Babe, dnešní oblasti Slovinska, se rozline krásná melodie!
Právě vznikla flétna, kterou o 60 000 let později naleznou archeologové a dnes si ji můžete prohlédnout Národním muzeu v Lublani jako vůbec nejstarší známý hudební nástroj na světě!
Vezmeme, co je po ruce
I o něco mladší konkurentky jsou především flétny. Zajímavými nálezy se pyšní Švábské Alpy v Německu – v jeskyni Hohler Fels, proslulé i pro další archeologické skvosty, se najde flétna z kosti supu bělohlavého, na který hrál pravěký hudebník před 35 000 lety.
V jeskyni Geissenklösterle pak další dvě, ještě o 8 tisíc let starší, z ptačí kosti a mamutího klu.
Vyrobit flétnu zkrátka není těžké, materiál většinou jen leží na zemi. Teprve o tisíce let později, když se začnou zpracovávat kovy, mohou výrobci nástrojů třeba jeden konec rozšířit, aby byl zvuk pronikavější.
Vznikají tak první trubky či trumpety, jedny z nejstarších například ukrýval ve své hrobce faraon Tutanchamon.
NEJVĚTŠÍ: varhany
Co do rozměrů vědou jednoznačně varhany. Ty úplně největší se jmenují Grand Ophicleide, najdete je v koncertní síni v Boardwalk Hall v americkém Atlantic City a mají 33 tisíc píšťal. Nejdelší z nich měří neuvěřitelných 19 metrů.
Hmotnost celého nástroje rozkládajícího se ploše na 13 000 m2, dosahuje 136 tun!
Po slavnostním postavení v roce 1932 však varhany hrají jen 12 let, než je zničí povodně a Velký atlantský hurikán. Teprve po sedmi desetiletích se rozběhnou restaurační práce a trvat budou ještě dlouho. Dnes je nástroj funkční asi z poloviny.
Sólo pro krápníky
Pokud však pustíme do soutěžně i méně tradiční nástroje, vítěz bude jiný – ještě o něco větší prostor, více než 14 000 m2, totiž zabírají přírodní, kamenné varhany (neboli lifoton) nazvané Stalacpipe, za kterými musíme zamířit do Lurayských jeskyních ve státě Virginia.
V podstatě jde o obří soustavu elektricky vyladěných stalaktitů, na kterou se hraje pomocí speciálních tyčí. Nevšední varhany sestrojí v roce 1954 matematik a programátor Leland W. Sprinkle a náročná práce mu zabere tři roky.
Rádi byste si úchvatný kamenný koncert poslechli také? Stačí zadat jméno Stalacpipe na Youtube. V roce 2011 tu například první skladbu určenou přímo pro krápníkové varhany nahraje finsko-švédská skupina Pepe Deluxé.
NEJHLASITĚJŠÍ: trombon a varhany
Který nástroj v orchestru všechny ostatní překřičí? Majitelem nejsilnějšího hlasu je zpravidla trombón, který vyloudí zvuk o síle 115 decibelů, tedy asi jako sbíječka. Klarinet zvládne 114 decibelů.
Nejvíc však většinou slyšíme trubku, přestože dosahuje hodnot podstatně nižších (80 – 100 decibelů). Proč? Může to být jednoduše barvou zvuku – je ostřejší a pronikavější. A když to trumpetista se svým nástrojem umí opravdu na jedničku, trombon nemá šanci…
Kam až zvony zní?
Mnozí by se s vámi možná přeli. Na mnohem delší vzdálenost prý uslyšíme například zvonkohru, kterou najdeme v některých kostelních věžích.
Ať už se na ni hraje přímo pomocí kladívek, nebo je napojena na elektrický rozvod, zvuk velkých zvonkoher může být slyšet na víc než 10 kilometrů daleko! A ještě mnohem dále, pokud bychom systém zvonů umístili pod vodu.
Oficiálně jsou však jako nejhlasitější nástroj světa uvedeny opět varhany Ophicleide v Atlantic City.
Některé jejich píšťaly zvládnout vydat zvuk o síle až 130 dB, což se vyrovná startu tryskového letadla, a při poslechu zblízka by vám tedy hrozilo vážné poškození sluchu!
S NEJEXTRÉMNĚJŠÍM ROZSAHEM: oktobas
Jak poznáme, který tón je hluboko a který vysoko? Vetšinou prostě intuicí. Zvukové vlny samy o sobě výšku nemají, ale jejich kmity se dají popsal frekvencí, která výšku určuje.
Tóny s velkou frekvencí vnímáme jako vysoké, tóny s nízkou frekvencí jsou hluboké, a pokud je kmitání nepravidelné, neslyšíme tóny, ale jen hluk či šum.
Lidské ucho je schopno vnímat zvuky s frekvencí zhruba od 20 Hz do 16 000 Hz. Zatímco náš hlas se může pohybovat na pásmu zhruba 1000 Hz (když nám ve výškách pomohou operní zpěvačky), zvuky varhan se rozprostírají na neuvěřitelných 8000 Hz.
S nejmenším rozsahem si oproti tomu musí poradit tympány – pouze asi 90 Hz.
Nejvýše a nejhlouběji…
„Chtěl bych, aby kontrabas zněl ještě hlouběji,“ pronese francouzský skladatel Hector Berlioz ( 1803-1869) a věhlasný houslař Jean Baptiste Vuillaume (1798 –1875) ho vezme za slovo.
Roku 1850 tedy vyrobí obří smyčcový nástroj oktobas (na výšku měřící 3,48 metrů!) a opatří ho třemi strunami, z nichž nejvyšší naladí na stejný tón, na kterém zní ta nejnižší na kontrabasu.
Hmatník oktobasu je opravdu dlouhý a struny tuhé, nehraje se tedy na něj prsty, ale pomocí pák a pedálů. K jeho ovládání je třeba dvou osob, jedna má na starosti struny a druhá smyčec.
Vyrobí se celkem tři exempláře, přičemž každý je naladěn trochu jinak. Obecně ale nejnižší tóny oktobasu přesahují hranici slyšitelnou člověkem. Nepraktický nástroj se však v praxi neuchytí a jeden navíc shoří při požáru v Londýnské opěře.
Nejnižší tóny tedy v orchestru neuslyšíte, ty nejvyšší však klidně ono. Z dechových nástrojů se o ně stará malá flétna zvaná pikola.