Život ve volné přírodě je drsný! Zvířata musejí čelit každodenním nebezpečím. Ohrožují je predátoři a počasí, musí soupeřit o potravu i přístřeší. Čelí také vysoké úmrtnosti mláďat.
Přesto se některým živočichům podařilo dožít věku, který by jim člověk mohl jen závidět. Kdo zřejmě vypil nápoj nesmrtelnosti?
Kosatka Granny – 105 let
Jak dlouho žijí kosatky: samice 50, let, výjimečně 80–90 let, samci 30 let, ojediněle 50 let
Kde je najdeme: kosatka dravá žije především v severovýchodním Pacifiku (kolem Aljašky), při pobřeží Islandu a severního Norska, ve vodách Antarktidy
Velikost: samci mají délku 9 m a hmotnost až 10 tun, samice 8,5 m a asi 5 tun
Má se za to, že se kosatka dravá pojmenovaná Granny (v překladu Babička) narodila v roce 1911, tedy rok před potopením Titanicu. Zemřela pak v roce 2016 v odhadovaném věku 105 let.
Je však možné, že na svět přišla až později a v době své smrti byla mladší (65–80 let). Pohybovala se ve vodách severovýchodního Tichého oceánu v pobřežních zátokách států Washington a Britská Kolumbie. Žila ve skupině 25 kosatek, které velela.
K lidem přátelské „zabijácké velryby“
Kosatka dravá je v angličtině označována jako Killer whale čili velryba zabiják, což odráží její pověst obávaného mořského savce stojícího na vrcholu potravního řetězce. Člověka však napadá spíše omylem.
Typické pro kosatky je jejich kontrastní zbarvení s černým hřbetem a bílou hrudí, boky a skvrnou nad a mezi očima. Dokážou plavat rychlostí až 55 km/h, průměrně mezi 10 až 13 km/h.
Hatérie Henry – 121 let
Jak dlouho žijí hatérie: v průměru 60 let, někteří jedinci i přes 100 let
Kde je najdeme: hatérie novozélandská žije pouze na několika ostrovech kolem Nového Zélandu
Velikost: 50–80 cm, samci váží kolem 1 kg, samice polovinu
V roce 2009 se tehdy 111letý samec hatérie novozélandské Henry postaral o senzaci, když se stal poprvé ve svém životě otcem. Se svojí partnerkou, 70–80letou Mildred, přivedli na svět 11 mláďat.
V roce 2015 pak ve svých 118 letech přivítal na Novém Zélandu britského prince Harryho.
Fascinující živoucí fosilie
Hatérie novozélandská, domorodým jménem tuatara, což znamená nesoucí šípy, je jedním ze dvou posledních přežívajících druhů prastarého řádu plazů. Ten byl rozšířený zejména ve druhohorách, hatérie je tedy živoucí fosilií.
Jde o nočního živočicha živícího se hmyzem. Má nízkou tělesnou teplotu, v klidu ji stačí nadechnout se 1 za hodinu. Disponuje třetím okem na temeni hlavy, kterým ale nevidí. Při ohrožení je schopna odvrhnout část svého těla a uniknout. Počet žijících jedinců se odhaduje na 50 tisíc.
Humr George – 140 let
Jak dlouho žijí humři: asi 50 let
Kde je najdeme: humr americký žije na atlantickém pobřeží Severní Ameriky, mezi kanadským Labradorem a New Jersey
Velikost: až 64 cm
Humr George se patrně vylíhl v roce 1869. V prosince roku 2008 byl vyloven a umístěn do akvária restaurace City Crab and Seafood v New Yorku. Vážil 9,1 kg a jeho věk byl odhadnut na 140 let.
Jeho role maskota v restauraci se ale nelíbila ochráncům přírody, kteří se zasloužili o to, aby byl George opět propuštěn na svobodu. Zda ještě žije, není známo.
Často končí na talíři
Váha několika kilogramů činí z humra amerického nejen největšího korýše, ale také členovce na světě. Má většinou modravě zelenou až hnědou barvu s červenými ostny. Obývá chladné a mělké vody Atlantiku na pobřeží Severní Ameriky.
Jeho oblíbenou potravou jsou měkkýši, včetně mušlí, a sledi. Sám je pak vyhledávanou pochoutkou lidských labužníků.
Ježovka kalifornská – asi 200 let
Jak dlouho žijí ježovky: většinou 30 let, některé exempláře i více než 200 let
Kde je najdeme: severovýchodní část Tichého oceánu, oblast mezi Aljaškou a Kalifornským poloostrovem
Velikost: patří k největším ježovkám, jejich skelet má až 18 cm v průměru, ostny délku až 8 cm
Ježovka kalifornská žije v mělkých vodách do 100 metrů hloubky, typicky na skalnatých březích chráněných před vlnami. Její schránka má červenou až tmavě burgundskou barvu a je kompletně pokryta ostny, které je schopna si obnovovat.
Oblíbenou pochoutkou ježovky jsou řasy, které si umí oškrábat ze skal. Umožňuje jí to tzv. Aristotelova lucerna, což je zvláštní žvýkací ústrojí tvořené pěti do kruhu uspořádanými zoubky, které obklopují ústní otvor na spodní straně schránky. Jde o společenské tvory, žijí ve skupinách o 5 až 10 členech.
Velryba grónská – 211 let
Jak dlouho žijí velryby: obvykle 40–50 let, výjimečně až 200 let
Kde je najdeme: studené arktické a subarktické vody severní polokoule – pobřeží Kanady a Aljašky, v zimě Beringova úžina a pobřeží Labradoru.
Velikost: délka 14–18 metrů, váha 50–100 tun
Velryby grónské jsou nejdéle žijícími savci. V květnu roku 2007 byl na pobřeží Aljašky chycen 15metrový jedinec, který měl ve svém těle zapíchnutou harpunu vyrobenou mezi roky 1879 a 1885. Zemřel tak ve věku 115–130 let.
Vědci proto začali s odhadováním věku i u dalších velryb, u jedné jej určili na úctyhodných 211 let, jiné měly mezi 135 a 172 lety.
Rakovina se jí vyhýbá
Pro tento druh velryby je typická mohutná hlava, díky které dokáže prorazit až 60 cm silnou vrstvu ledu. Živí se planktonem a má velice pomalý metabolismus. Před chladem ji chrání podkožní vrstva tuku tlustá až 70 cm. Plave pomalu, rychlostí asi 2,5 km/h.
Nepotápí se do velkých hloubek (jen 150 m), zato pod vodou vydrží na jeden nádech až hodinu. V těle má tisíckrát více buněk než jiní savci, pročež by měla být náchylnější k onemocněním souvisejícím s věkem, ale je tomu právě naopak.
Vykazuje vysokou odolnost proti stárnutí, a dokonce je imunní i vůči nádorovým onemocněním.
Kapr Hanako – 226 let
Jak dlouho žije: v průměru 47 let, ale někteří jedinci se dožívají i přes 200 let
Kde ho najdete: kapr koi pochází z Japonska, odkud se rozšířil do celého světa
Velikost: až 100 cm na délku
Asi nejznámějším představitelem kaprů koi je červený kapr Hanako. Podle analýzy provedené na jedné z jeho šupin roku 1966, dosáhl v době své smrti (v roce 1977) asi 226 let. Vystřídal několik majitelů, tím posledním byl dr. Komei Košihara.
Jsou okrasou zahradních jezírek
Koi je ozdobným druhem kapra nejčastěji bílé, černé, červené, žluté či modré barvy, případně jejich kombinace. První kapři byli vyšlechtěni v Číně asi před 2 000 lety. Odtud se rozšířili do Japonska, kde se stali velmi populárními.
Do Evropy se dostali po 2. světové válce s rozvojem letecké dopravy, která umožnila jejich snadný transport. Nejčastěji slouží jako ozdoba zahradních jezírek a rybníčků.
Želvák Adwaita – 255 let
Jak dlouho žijí: zhruba 160 let
Kde je najdeme: želvy obrovské obývají Seychelské ostrovy a ostrov Aldabra v Indickém oceánu, dále žijí na ostrovech Zanzibar, Mauricius a Rodrigues
Velikost: délka krunýře až 120 cm, váha až 200 kg
Želvák Adwaita, což v sanskrtu znamená „jedinečný, neopakovatelný“, se narodil v roce 1750 na Seychelách. Zemřel v roce 2006 v zoologické zahradě v indické Kalkatě, kde strávil převážnou část svého života. Adwaita patřil mezi želvy obrovské a vážil 250 kg.
Zemřel na selhání jater poté, co se mu rozvinula infekce v ráně pod prasklinou v krunýři. Pokud se potvrdí, že se dožil 255, stal by se nejdéle žijícím zvířetem obývajícím pevninu. V současnosti je jím želvák Jonathan s potvrzeným věkem 187 let.
Zpomalení suchozemští obři
Krunýř želvy obrovské má tvar vysoké kopule a hnědou barvu. Aby jej unesla, disponuje mohutnýma nohama. Má také dlouhý krk, díky čemuž může okusovat větve až metr nad zemí.
Ač jde o pomalé a opatrné zvíře, je schopné dosáhnout značné rychlosti, také je výborným plavcem. Želvy obrovské jsou k vidění i u nás, v pražské zoologické zahradě.
Žralok malohlavý – 392 let
Jak dlouho žijí: běžně přes 200 let, mohli by až 500 let
Kde je najdeme: vody Atlantského a Severního ledového oceánu, hlavně kolem Grónska a Islandu
Velikost: délka 2,5–6,4 metrů, váha kolem 1000 kg
Jde o nejdéle žijícího obratlovce na Zemi. Mezi jedinci, jejichž věk se podařilo odhadnout, byla nejstarší přes 5 metrů dlouhá samice, stará 392 let (± 120 let). Má se ale za to, že kusy měřící přes 6 metrů mohou žít i déle než 500 let.
Otužilec, na kterém si moc nepochutnáte
Žralok malohlavý je potravním oportunistou, ale živí se hlavně mršinami. Má extrémně pomalý metabolismus, pomalu se také pohybuje (2,7 km/h). Má rád vodu o teplotě 12 °C, ale snese i chladnější moře s teplotou kolem nuly.
Jeho kůže je pokryta ostrými zahnutými výběžky připomínajícími zoubky, jež zlepšují hydrodynamiku plavání. Jeho maso je považováno za toxické, přesto z něj na Islandu připravují pokrm zvaný hákarl.
Arktika Ming – 507 let
Jak dlouho žijí: několik set let
Kde je najdeme: arktiky islandské žijí na kontinentálním šelfu atlantského pobřeží Ameriky, od mysu Hatteras po Newfoundland, a na severozápadním pobřeží Evropy, od Biskajského zálivu po Island a Barentsovo moře
Velikost: asi 5 cm na výšku a 13 cm v průměru
Arktika islandská je mořský mlž, živící se planktonem. Žije zahrabaná v sedimentech na dně moří. Má černě zbarvenou lasturu oválného tvaru. Pro své chutné maso je předmětem rozsáhlého sběru, asi 180 tisíc tun ročně. Díky obsaženým antioxidantům stárne pomalu.
V roce 2006 byl na pobřeží Islandu nalezen jedinec, jehož stáří bylo odhadnuto na 507 let. Byl pojmenovaný Ming podle jména čínské dynastie, za jejíž vlády se narodil. Ovšem někteří houbovci, například Cinachyra antarctica, mohou žít až 2000 let.
Medúza Benjamina Buttona – nesmrtelná
Jak dlouho žijí: neomezeně
Kde je najdeme: ve všech světových oceánech
Velikost: asi jako lidský malíček
Medúza Turritopsis dohrnii je schopna otočit svůj životní cyklus a vrátit se zpět do stádia polypu. Proto bývá označována jako nesmrtelná. Medúza Benjamina Buttona se jí říká podle hlavního hrdiny fantasy dramatu Podivný případ Benjamina Buttona (2008).
Hlavní roli muže s opačnou chronologií života od stáří do dětství v něm ztvárnil americký herec Brad Pitt. Poprvé byla medúza objevena ve Středozemním moři v roce 1883, její schopnosti byly ale odhaleny až na konci 20. století.
Podobné vlastnosti má také Turritopsis nutricula, nezmarovitý polypovec z Karibiku.