Tato loupež šokovala nejen Velkou Británii, ale celý svět. Zločinci si ukradli celkem dva a půl milionů liber, přičemž se našla pouze malá část celého obnosu. Kdo přišel s nápadem vyloupit vlak? V čem udělali lupiči zásadní chybu?

Bylo všední letní ráno, když dne 7. srpna 1963 vyjel poštovní vlak Royal Mail z města Glasgow směrem k Londýnu. V praxi se takto peníze převážely zcela běžně. Nikdo nepředpokládal, že by se kdokoli pokusil vlak přepadnout.

Proto se ve vlaku nenacházela žádná ochranka ani policie. V soupravě tvořené 12 vagony jelo pouze 72 zaměstnanců pošty.

Příležitost dělá zloděje

Celý plán vznikl v hlavě jednoho ze zaměstnanců pošty, Patricka McKenny, který se svěřil se svým záměrem Gordonu Goodymu a Busteru Edwardovi. Prozradil jim, jaké množství peněz bude poštovní vlak převážet.

Dále se k nim připojili Charlie Wilson, Roy James a Bruce Reynolds, pozdější hlavní mozek loupeže. Pětičlenný tým ale narazil na velký problém – ani jeden z nich neměl žádnou zkušenost s přepadením vlaku.

Museli k sobě tedy přizvat další členy, konkrétně londýnský gang The South Coast Riders, který už měl několik vlakových loupeží za sebou.

Štěstí, nebo připravený komplot?

Největší kořist se nacházela ve druhém vagonu. Zde byly v pytlích uložené vysoké finanční sumy společně s doporučenými dopisy. Navíc se vlak na trase zastavoval pro další obnos. Lupiči si tak záměrně vyhlédli místo co nejblíže Londýna, aby byla kořist co největší.

Co se doposud nepodařilo objasnit, je zabezpečení vlaku. Obvykle se vagony zajišťovaly alarmy, zamřížovanými okny a dalšími opatřeními. V ten osudný den ale musely být z technických důvodů vyměněny za nezajištěná okna.

Zřejmě proto se dodnes spekuluje, zda nedošlo k záměrné sabotáži.

Vypnutí signalizace

Celý gang, který se rozrostl až na 15 lupičů, musel vymyslet jednoduchý plán, jak loupež provést. Jedním z nejobtíženějších úkolů bylo zastavit vlak. Proto se rozhodli zmást signalizační zařízení na určitém místě, konkrétně u vesnice Cheddington.

Původně měli překrýt zelené světlo a pomocí šestivoltové baterie spustit světlo červené. Nakonec ale vyndali celou žárovku, čímž spustili alarm. Další chybu udělali také tím, že přestřihli telefonní kabely, což upozornilo nejbližší telekomunikační stanici.

Strojvedoucí dostal tyčí

Ve tři ráno už lupiči netrpělivě čekali, až se k nim vlak přiblíží. Když zastavil, na nic nečekali a okamžitě vnikli do řídicí kabiny vlaku. Tam železnou trubkou omráčili strojvedoucího Jacka Millse. Ten se snažil bránit, ale marně.

Mezitím druhý strojvedoucí stačil vystoupit, aby mohl z drážního telefonu zavolat, ale ten nefungoval. Když se vracel zpět, zloději ho také přepadli a shodili ze železničního náspu. Nejzajímavější byl druhý vagon se všemi ceninami, zbývající nepotřebné vagony odpojili.

Brilantní plán měl ale přece jen svoje trhliny. Lupiči potřebovali vlak posunout ještě asi o 800 metrů k mostu Bridego, kde už na ně čekalo nákladní auto. K jejich smůle ale nikdo z nich netušil, jak lokomotivu znovu rozpohybovat.

Museli se tedy vrátit k omráčenému řidiči Jacku Millsovi, aby se opět chopil řízení. Mezitím zpacifikovali i překvapený personál vlaku, to vše bez použití střelných zbraní.

Lidský řetěz

Když se dostali na místo, kde na ně čekal nákladní vůz, přesunuli 120 pytlů s částkou 2,63 milionu liber. To jim zabralo díky dokonalé synchronizaci pouhých 15 minut. Lupiči totiž vytvořili lidský řetěz a balíky si posílali jeden po druhém směrem k autu.

Pak nasedli do přichystaných vozů se stejnými poznávacími značkami a z místa odjeli směrem k nedalekému úkrytu, který si vyhlédli přibližně dva měsíce před samotnou akcí. Zloději k ní dorazili po hodinové jízdě, přičemž se vyhýbali hlavním ulicím a poslouchali policejní hlášení.

Osudná farma

Úkrytem byl opuštěný statek Leatherslade v hrabství Oxfordshire. Zprvu se zdálo, že se jedná o ideální prostor, vzdálený od místa činu asi 43 km. Jeden z lupičů ale udělal obrovskou chybu, když rukojmím řekl, že musí půl hodiny po přepadení ležet a nehýbat se.

Později z toho policisté vyvodili, že se gang bude skrývat v okruhu přibližně 50 km. Lupiči se tak ocitli v přímém ohrožení a začali panikařit. To znamenalo opustit ukrýt dříve, než zamýšleli. Kvůli rychlému odchodu ale po sobě zanechali spoustu otisků prstů, hledaná auta i poštovní pytle.

Policii trvalo pouhých pět dní, než statek našla. Prvním z dopadených byl Roger Cordey.

Proces století

Už během několika měsíců se policii podařilo chytit 12 členů gangu. V nejdelším procesu anglické soudní historie padaly velmi tvrdé tresty, někteří z lupičů dostali až 30 let vězení. Soudní řízení trvalo 51 dní, zahrnovalo 613 předmětů doličných a bylo předvoláno 420 svědků.

Ne všichni se ale se žalářem smířili – třem lupičům se podařilo utéct. První z uprchlíků byl Charles Wilson, kterému k útěku napomohla trojice mužů. Už dva týdny po úniku podstoupil plastickou operaci a usídlil se s rodinou v Montrealu.

Na svobodě ale zůstal jen do roku 1968, kdy byl znovu zatčen a uvězněn na dalších 10 let. V roce 1990 byl ve své vile ve Španělsku nalezen s prostřelenou hlavou.

Nepolapitelný Biggs

Nejproslulejším uprchlíkem se stal Ronald Biggs, který se z vězení dostal po 15 měsících trestu. Během odpolední procházky vězňů mu někdo přes desetimetrový plot přehodil žebřík, díky kterému se dostal ven.

Stejně jako Wilson podstoupil plastickou operaci, pořídil si dokumenty s novou identitou a usadil se v Austrálii. Jelikož po něm bylo vyhlášeno mezinárodní stíhání, přestěhoval se do Brazílie, kam na něj britská policie nemohla, a imunitu mu zde navíc zajistil jeho brazilský syn.

Biggs zemřel v roce 2013. Případ zůstává stále zahalen tajemstvím, jelikož se nepodařilo zjistit, co se stalo se zbytkem peněz.