Pohřbívání mělo od starověku v různých kulturách  svoje pevně stanovená pravidla.

Pokud se osoba nějak lišila od ostatních, například jinou sexuální orientací i dalšími znaky, třeba kočovnictvím nebo tím, že spáchala sebevraždu, uložili ji pozůstalí k poslednímu odpočinku neobvyklým způsobem.  

Egyptské pohřby dětí v hrncích, urnách nebo vázách dosud patřily tak trochu mezi záhady. Historikové si mysleli, že se tímto způsobem ukládali na věčný odpočinek chudší lidé nebo méně důležití členové domácnosti, především děti.

Výzkumy egyptologa Yanna Tristana a bioarcheoložky Roniky Powerové z Macquarie University v australském Sydney z roku 2017 ale ukázaly, že tomu tak není. Badatelé se zabývali analýzou pohřbů z období let 3300–1650 př. n. l.

Zkoumali hroby na 46 místech podél řeky Nil. V řadě z hrncových pohřbů šlo o lidi z majetných vrstev. V jedné hrobce, patřící bohatému správci, obsahovala hliněná nádoba kostru dítěte společně s plátky zlata.

Proto si archeologové v současnosti myslí, že se hrnce staly spíše symbolem. Možná měly připomínat dělohu, jako propojení se zemřelými dětmi, nebo vejce, symbol zrození nového života.

Nejspíš proto se kolem hrnců také objevovaly úlomky skutečných vajec i ptačí peří.

Odlišnosti pro transsexuály a vampýry

Atypický pohřeb náležel často transsexuálům nebo homosexuálům. Jeden takový objevili v roce 2011 archeologové v Terronské ulici v pražských Dejvicích. Nalezená mužská kostra z období 2800–2500 př. n. l.

byla uložena v ženské poloze, tedy na levém boku s hlavou k východu a s ženskými milodary. Odlišné pohřbívání je typické i pro vampýry, což dokládá například objev z Modré u Uherského Hradiště v roce 2010. Nebožtík, pocházející z  9.–10. století n.

l., kterým bylo asi osmileté dítě, měl lebku proraženou kamenem. Že šlo o vampýra, potvrzují i další znaky – velmi úzká hrobová jáma a navršený val z přepáleného pískovce.

Kočovník s koněm a sebevrah

V bývalé cihelně v Držovicích u Prostějova objevili archeologové v roce 2014 lidskou kostru, datovanou do 9.–11. století. Hned vedle ní se nacházela kostra koně.

Jde o raritu, protože v českých zemích se podobné pohřby nevyskytují, podle odborníků jsou typické hlavně pro kočovníky. V Hrádku nad Nisou archeologové v roce 2010 narazili na jeden nezvyklý pohřeb z období 13.–14. století.

Hned za hřbitovní zdí nalezli 700 let starou kostru muže pohřbenou hlavou dolů. Tímto způsobem lidé pohřbívali sebevrahy, zločince nebo osoby, jichž se báli. Pozdější výzkumy DNA ukázaly, že muž pocházel z Balkánu.