Když Cindy nevidí svou vnučku déle než měsíc, začne jí to připadat podezřelé. Její dcera se sice tváří, jako by se nic zvláštního nedělo, něco ale nehraje. Ustaraná babička zvedá telefon a volá na policii.

Má nepříjemné tušení, že se stalo něco zlého…

George a Cindy Anthonyovi jsou obyčejní starší manželé žijící na předměstí Orlanda na Floridě. Spolu s nimi v malém rodinném domku žije také jejich dcera Casey (*1986), která se nedávno rozešla s přítelem.

Nevadí jim to, jsou rádi, že ji mají opět doma. A kromě toho to znamená, že častěji vídají tříletou vnučku Caylee (2005–2008), kterou nade všechno zbožňují. Nic nenasvědčuje tomu, že by se rodinné štěstí mělo v okamžiku změnit v noční můru.

Učiněný horor je však za dveřmi.

Okamžik změny

Je 16. června roku 2008 a Casey oznámí rodičům, že načas i s dcerkou odjíždí do Tampy, kde se bude věnovat nějaké práci. Na tom není nic zvláštního, protože je zaměstnaná u filmu – v Universal Studios, a tak čas od času za prací dojíždí.

To je naposledy, kdy prarodiče malou Caylee vidí. V následujících týdnech se sice jejich dcera několikrát zastaví v rodném domě, avšak dívenku s sebou nepřiveze, přestože by ji děda s babičkou rádi viděli.

Pokaždé má nějaký dobrý důvod, jednou je Caylee s chůvou, jindy jela s kamarádkou a jejími dětmi do zábavního parku. Zpočátku na tom není nic zvláštního, ale jak čas plyne, začne Cindy přemýšlet, zda je všechno v pořádku.

U Casey není obvyklé, aby trávila tolik času bez dcerky.

Auto hrůzy

Jednoho dne najde George v poštovní schránce obálku obsahující zprávu o umístění dceřina auta na odstavné parkoviště kvůli špatnému parkování. Protože Casey zrovna pracuje, rozhodne se, že se pro vůz zastaví.

Cestou mu víří hlavou nepříjemné otázky. Proč je dceřino auto v Orlandu, když by přece Casey měla být v Tampě? A kde je v tom případě Caylee? Jeho pochybnosti ještě vzrostou, když na parkovišti uvidí auto.

Uvnitř se nachází podivně vypadající pytle s odpadky a zaměstnanec odtahové služby jej upozorní, že vozidlo podezřele zapáchá. Jako křída bledý George auto odemkne a otevře dveře. Ven se vyvalí šílený smrad, o jehož původu je lepší nepřemýšlet.

Nelze však pochybovat, že ze všeho nejvíc připomíná charakteristický odér rozkládajícího se těla.

Rozhodující telefonát

S hrůzou zatelefonuje George manželce a sdělí jí, co se stalo. Ta na nic nečeká a volá rovnou na policii. Ohlásí zmizení vnučky, kterou neviděla již 31 dní. Kriminalisté začnou okamžitě jednat. O den později již Casey stojí na policejní stanici a podává vysvětlení.

Není však schopná přesvědčivě vysvětlit, kde je její dcera. Tvrdí, že Caylee unesla chůva jménem Zenaida Fernandez-Gonzalez a vyhrožuje jí. Proto její zmizení nenahlásila a raději po dívce pátrá na vlastní pěst.

To se však policii nezdá, a proto Casey zatkne. A zanedlouho se ukáže, že k tomu dost možná má rozumný důvod.

Trhliny ve výpovědi

Brzy vyjde najevo, že historka s chůvou je zcela smyšlená. Žena tohoto jména skutečně existuje, ale nepracuje jako chůva, Caylee v životě neviděla a ani nikdy nemluvila s nikým z rodiny Anthonyových nebo s jejich přáteli.

Rovněž se ukáže, že s prací Casey to není tak, jak říká. Z Universal Studios totiž dostala výpověď před několika lety. Není však schopná vysvětlit, co v čase, kdy předstírá, že je v práci, ve skutečnosti dělá.

Nemá ani uspokojivou odpověď na opakované dotazy, kde je Caylee. Vyšetřovatelé prověří její auto. A k hrůze všech zúčastněných analýza potvrdí, že ve voze před časem kdosi převážel mrtvé tělo. Podivné pytle, které jsou zajištěny uvnitř, však obsahují pouze velké množství odpadků.

Rychlý proces

Casey míří rovnou před soud, kde čelí obvinění z celkem 11 trestných činů včetně vraždy I. stupně. Veřejnost běsní a požaduje pro ni trest smrti. Velmi rychle se však ukáže, že neexistuje jediný způsob, jak prokázat, že Casey své dceři Caylee skutečně ublížila.

V autě se nenajde stopa, která by prokázala, že v něm bylo převáženo právě tělo holčičky. Kromě toho se dosud nenašlo její tělo, takže stále nelze vyloučit, že je dívka naživu, ačkoli šance se stále zmenšuje.

Navzdory kritice veřejnosti je tak závěr soudu velmi rychlý. Casey je uznána nevinnou.

Děsivý nález

V prosinci téhož roku pracuje zeměměřič v lesíku nedaleko domu Anthonyových. Náhle si všimne podezřelého černého pytle na odpadky a předmětu vedle něj, který až příliš připomíná lebku. Nemá odvahu jít blíž a podívat se, co vlastně vidí, a tak bere nohy na ramena a vše nahlásí policii.

Strážník mu příliš nevěří, ale povinnost je povinnost, a tak se na místo přece jen vypraví. Je velmi překvapený, když zjistí, že na místě skutečně leží nejen lebka, ale rovnou celé dětské tělíčko v pokročilém stadiu rozkladu.

O několik dní později je pak k velkému zármutku Cindy a George dítě identifikováno jako Caylee. To však případ posouvá znovu na začátek. V tuto chvíli se totiž z pohřešování holčičky s definitivní platností stává vražda.

Temné okolnosti

Ostatky si převezme policejní patolog. Po pečlivém ohledání dojde k závěru, že přesnou příčinu smrti vzhledem k dezolátnímu stavu tělíčka nelze určit, velmi pravděpodobně však došlo k udušení dítěte. Tomu nasvědčuje především pevná lepicí páska, umístěná přes nos i ústa.

Lepidlo spojilo k sobě také zbytky vlasů na lebce Caylee. Nenajdou se však žádné otisky prstů ani cokoli dalšího, co by vedlo přímo k pachateli strašného zločinu. Pohledy všech jsou však v tu chvíli zcela přirozeně upřené k Casey.

Ačkoli neexistuje žádný přímý důkaz, který by ji se smrtí holčičky spojoval, je jasné, že vzhledem k podezřelým okolnostem se dalšímu soudu nevyhne.

Obžaloba nemá šanci

Médii ostře sledovaný soud se vleče. Nejprve rezignuje jeden ze soudců a případ si tak musí přebrat někdo jiný. Poté Casey Anthony onemocní, a tak musí být líčení odročeno. Když už k procesu konečně dojde, je třeba vyslechnout veškeré svědky, včetně příbuzných a přátel obžalované.

K žádnému významnému posunu však nedojde. Ačkoli kriminalisté jsou si jisti, že zápach v ženině autě mohlo s naprostou jistotou způsobit jen rozkládající se lidské tělo, nejsou nalezeny žádné stopy, které by prokázaly, že oním zemřelým byla právě Caylee.

I přesto je však matka dívky obviněna, že holčičku uspala chloroformem a udusila lepicí páskou. Avšak na dívčině těle není možné najít jasný důkaz, že tomu tak bylo. Casey tedy nemůže být odsouzena, ačkoli všichni se domnívají, že ve smrti dítěte má jednoznačně prsty.

Jsou-li pochybnosti, musí soud vždy jednat ve prospěch obžalovaného, takový je zákon.

Směšný trest

Úplně beztrestně ze soudní síně však Casey přece jen neodejde. Za zanedbávání péče o dítě, křivé výpovědi a maření policejního vyšetřování svým neustálým zapíráním obdrží čtyřletou podmínku, z níž část si navíc již odseděla ve vazbě během táhnoucího se procesu.

Kromě toho jí je uložena povinnost uhradit část výloh na soudce a právníky, kteří se na případu podílejí. Žena, kterou v okamžiku propuštění nenávidí celý národ, se tak bez dítěte vrátí domů.

Následky hrůzných událostí

Ačkoli je uznána nevinnou, následky minulosti prý Casey trápí dodnes, jak prozradí při jednom z několika rozhovorů, které poskytne novinářům. „Svou dceru jsem opravdu nezabila. Jestli jsem kdy byla na něco na světě opravdu pyšná, tak je to ona.

Není nikdo, kdo by Caylee miloval víc než já,“ vyznává se. A navzdory tomu, co se o ní říká, prý nikdy nebyla onou nezodpovědnou ženou, za kterou ji většina Američanů pokládá. „Nikdy jsem nebyla taková ta pařmenka. Nepiju.

Od té doby, co jsem byla v podmínce, jsem vypila pár piv, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky.“A pokud jde o peníze, které údajně za mnohé rozhovory a mediální výstupy inkasuje, rozhodně se prý nejedná o miliony, z čehož jí mnozí podezřívají.

A s radostí by si to prý s někým vyměnila. „Ani ne ve třiceti letech jsem si prošla peklem,“ říká.

Po deseti letech

Od smutného případu uplynulo již desetiletí a lidé na něj stále vzpomínají. Názory na to, co se tehdy skutečně stalo, se různí. Lékař Jan Garavaglia, který tělo mrtvé dívenky ohledává, má stále jasný pohled na věc.

Případ Caylee je první, při kterém kdy cítil beznaděj. „Někdy mám pocit, že když se hledá pravda, často jde věda a logika stranou,“ říká. Že holčičce ublížil někdo z blízké rodiny, si je zcela jistý.

„Nedíváme se jen na tělo, je třeba zabývat se také dalšími okolnostmi. A tu dívku našli ve dvou pytlích a tašce ukrytou v hnijícím křoví nedaleko domu, kde žila. Na ústech jí stále zůstává lepicí páska.

A její zmizení nahlásila babička. Myslím, že je to celkem jednoznačné a nedostanu to z hlavy,“ vypráví.

Bez výčitek

Podobného názoru je také detektiv John Allen, který vyšetřování vede a s Casey mnohokrát mluví. Nejprve se domnívá, že holčičku někam ukryli prarodiče, protože s její matkou mají často spory. Tuhle variantu však zavrhne velmi rychle.

Že něco není v pořádku, jej napadne bezprostředně po prvním výslechu Casey. „Víte, mluvit s rodiči, kterým zmizely děti, je velmi těžké. Tenhle rozhovor je ale velmi zvláštní. Většinou takoví lidé doslova šílí a mluví jen o pohřešovaném dítěti.

Ale ona mluvila celou dobu jen o sobě a o svých plánech, jako by se nic nedělo,“ vzpomíná Allen. Dále dodá, že většina lidí má něco, co je motivuje, aby mluvili pravdu. V případě Casey ale nic takového nenašel.

Dodnes je přesvědčen, že v jejím případě udělal soud chybu.

Nikdy neuvěřil

Oproti tomu obhájce Casey Cheney Mason je dodnes skálopevně přesvědčen o její nevině. Jako právník čas od času hájí i osoby, u nichž si bezúhonností osobně není jistý. V tomto případě však nemá pochyb: „Když jsem ji poprvé uviděl, uvědomil jsem si, že je to vystrašená malá holka.

Byla drobná, její zápěstí nebylo širší než mé dva prsty. Byla velmi slušná a měla strach.“ Popsal Casey jako velmi zdvořilou ženu. A proč podle něj zmizení dívky nenahlásila? „Myslím, že její mozek prostě vypověděl službu a přesvědčil ji, že se to nestalo.

“ Podle fotografií a videí, která rodina Anthonyova poskytla, prý jasně vyplývá, že není mnoho více milujících matek. „Nikdy, nikdy tomu neuvěřím. Casey ví, že za mnou kdykoli může přijít a přiznat se.

Kdyby to udělala, začal bych okamžitě pátrat po tom, kdo ji to donutil provést. Ona není ten typ. Jednoduše tomu nevěřím.“