Když chce král Přemysl Otakar II. v roce 1265 uzavřít mír s uherským králem Bélou IV., vymyslí chytrý plán. Spojí obě země svatbou. Jeho neteř Kunhuta si proto 5. října 1265 bere uherského prince Bélu a veselka se koná u Dunaje poblíž dnešní Bratislavy.
Jak se říká, za vším hledej ženu. Král Václav I. (1205-1253) si na okázalé slavení potrpí zřejmě i na popud svojí manželky.
Jak uvádí současný historik David Sychra:„Od roku 1224 byl Václav ženatý s Kunhutou Štaufskou a na jeho dvoře se pohybovala početná skupina Němců, kteří mohli králi zprostředkovat význam minnesangu (tradice milostných básní a písní – pozn. red.) coby kulturní politiky, se kterou mělo štaufské prostředí již rozsáhlé zkušenosti.“ Německé šlechtické dvory se nacházely v našem těsném sousedství, a proto se sotva můžete divit tomu, že poslední Přemyslovci silně podléhali jejich vlivu.
Nejde jenom o potulné minnesengry, ale třeba i spoustu šašků, kteří bavili krále. V oblibě má šašky král Václav II. Na jeho dvoře se objevují už v roce 1283 po jeho návratu do Prahy. Sám Václav II. Má velký smysl pro humor!
Svému písaři Janu Vestfálskému jednou udělí žertovné „privilegium,“ tedy dovolí mu vybírat desátek z vyjedených mís a hrnců. To znamená, že může „oficiálně“ dostávat kousky z každého snědeného jídla.
Okázalá veselka
Král Přemysl Otakar II. (1233-1278) chce, aby se na tuhle slávu jen tak nezapomnělo. Připraví obrovský rytířský turnaj, o který je takový zájem, že rytíři musí losovat, kdo se vůbec dostane do boje.
Louky pokrývají pestrobarevné stany, jeden z nich vypadá jako kostel a v něm sídlí sám král. Tam také pasuje nové rytíře. Na závěr přichází na řadu veliká hostina, při níž se stoly prohýbají pod jídlem a vína je tolik, že by vystačilo skoro celé zemi!
Přemysl všechno zaplatí ze svého a dokonce sám svatebčanům pomáhá obsluhovat. Takovou slavnost si všichni opravdu pamatují ještě dlouho.
Chce obyčejné šaty
Mezi okázalé slavnosti se řadí i pohřby. Král Václav II. (1271-1305) má pohřby rád, tedy ne že by se na ně těšil, ale bere je velmi vážně. Když roku 1305 cítí, že umírá, rozhodne se mít všechno pod kontrolou.
Už dřív trénoval, třeba při pohřbu své maminky Kunhuty. Teď ale jde o něj. Přeje si, aby se za něj hned po smrti sloužila mše. A také touží po tom být pohřben v obyčejném oděvu.
Jenže jeho přání se nesplní. Když 21. června ráno zemře, obléknou ho do královského roucha, dají mu korunu, žezlo i jablko. Tělo vystaví v domě zlatníka Konráda, kde místnost vyzdobí drahocennými látkami.
Pak začne smuteční průvod, kdy ulicemi Prahy jdou mniši, šlechtici i obyčejní lidé. Odpoledne naloží krále na loď a po Vltavě ho převezou do kláštera ve Zbraslavi. Tam se za něj celou noc modlí a nakonec ho pohřbí v chrámu Panny Marie.
