Prostor nad hlavami dlouho zůstával tajemným, zlověstným místem, kde se vznášely choroboplodné emanace způsobující nemoci.

Když v roce 1783 bratři Montgolfierové vzlétli s prvním pilotovaným horkovzdušným balónem, bylo jen otázkou času, kdy bude nový vynález použit k pokusu oprostit se od tmářství a vysvětlit vzdušný prostor vědecky.

Koncem 50. let 19. století přesvědčil tehdy už dobře známý anglický astronom a meteorolog James Glaisher (1809-1903) učenou společnost British Science Association, aby financovala jeho cesty za výzkumem horních vrstev atmosféry.

K tomu bylo třeba navrhnout a zkonstruovat vhodný dopravní prostředek odpovídajících rozměrů. Práce se chopil letec Henry Coxwell a zanedlouho představil „Mammotha“, balón rekordních rozměrů s kapacitou 2 600 m3.

Drama ve vzduchu

Svou nejslavnější cestu vzhůru podnikli Glaisher s Coxwellem 5. září 1862. Vybaveni meteorologickými přístroji k měření teploty, barometrického tlaku i chemického složení vzduchu, lahvemi brandy a klecí plnou holubů, se vznesli z Wolverhamptonu v západní Anglii, kde se nacházel závod na výrobu uhelného plynu, který balón poháněl.

Ve výšce přibližně 8 000 metrů nad zemí, kde teplota padala k minus 20 °C, začal Glaisher pociťovat potíže se zrakem. „Neviděl jsem jemný sloupec rtuti na teploměru, ani ručičky hodinek,“ vzpomínal později.

Bylo nutné zahájit klesání, ventilové lanko se ale zamotalo a zabraňovalo upuštění plynu. Zatímco Glashier ztratil vědomí, Coxwell vylezl z koše a proplétal se mezi lany.

Ještě než ztratil zcela vládu nad končetinami, dokázal zamotané lanko vložit do zubů a trhnutím hlavy jej uvolnit.

Výzkum v terénu

Cestu jako zázrakem oba přežili. Poslední údaj na barometru ukazoval 8800 metrů, dvojice ale odhadovala, že vystoupali až k 11 km nad zemi – výš se do té doby žádný pilotovaný let neodvážil.

V následujících čtyřech letech podnikl Glashier dalších 28 vzletů a zasloužil se o významný rozvoj znalostí z oboru meteorologie.

Objevil například, že vítr mění rychlost v závislosti na výšce, způsob, jakým se tvoří dešťové kapky, a osvětlil procesy zodpovědné za hromobití i vztah mezi nadmořskou výškou a teplotou.

Balóny se pro sběr dat v meteorologickém průzkumu používají dodnes, nebývají už ale pilotovány. Díky tomu mohou stoupat až do stratosféry, do výšky až 40 km nad zemský povrch.