Je 28. června 1921 a v aule pražského Karolina probíhá promoce absolventů Českého vysokého učení technického. Mezi čerstvými zemědělskými inženýry je i žena, Maria Kuklová, která se po svatbě stane Tumlířovou.

Uplyne měsíc a Maria dostává další diplom, tentokrát doktorky technických věd. Žena, která si v Čechách na začátku 20. let 20. století píše před jméno titul inženýrky, a ještě doktorky tu zatím ještě nebyla!

Titul doktor technických věd existuje v Čechách teprve dvacet let a Marie Kuklová (1889–1973) ho dostává jako první žena nejenom v České republice, ale v celé střední Evropě! Její cesta za vzděláním je trnitá.

Z šesti dětí z rodiny JUDr. Matěje Kukly mají studovat tři synové, kteří k tomu ale nemají předpoklady. Když je Marii deset let, řekne proto rázně rodičům: „Chci studovat!“ Jenže ti o tom nechtějí ani slyšet.

Stejně dopadne i o čtyři roky později: „Činila jsem nový pokus, abych prosadila v rodině povolení ke studiu na učitelském ústavu. I tento pokus však ztroskotal.“ Jenže to by nebyla ona, aby se vzdala.

Drž se vařečky!

Je jí 28 let, když skládá maturitu na reálném chlapeckém gymnáziu ve Vršovicích. Mladší sestra Božena ale má náskok. Zatímco Maria teprve absolvuje zkoušku dospělosti, Božena už promuje na medicíně! Mariiny ambice ovšem nekončí.

Když v roce 1934 skládá v Parlamentu poslanecký slib za agrární stranu, je už komisařkou na ministerstvu školství. Tisk o ní píše: „Jest zjevem potěšitelným, že k dosavadním poslancům a senátorům technikům přibývá další technik, a to zvláště proto, že jde o osobnost mimořádných kvalit a o ženu.

“ Některým lidem je ale vzdělaná a veřejně činná žena trnem v oku: „Ať se raději drží vařečky a nechá své místo potřebnějším!“, pomlouvají ji. V knížce „Žena v československém zemědělství“ popisuje Maria těžký úděl žen: „Nejen nebylo ženě nikdy prakticky upíráno právo na práci, nýbrž práce té bylo jí vždy vedle jejich úkolů mateřských a hospodyňských přidělováno v takové míře, že ani fyzicky nestačila na jejich zdolání.

“ Podobný názor má i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937): „Náš sedlák v Čechách a na Moravě pracuje tak jako žena a žena jako on. Pracují spolu na poli a žena ještě musí uvařit.

“ Z Mariiných článků v časopisech se hospodyňky dozvědí například o úžasné novince – linoleu, které znamená konec únavného drhnutí podlah. Obvinění z feminismu odbude stručně: „Nechci separatismus od mužů, chci pomáhat svým kolegyním!“

Útěk komplikuje hospodyně

Zlom v nastartované kariéře ale přinese únor 1948. Maria se rozhodne utéct do zahraničí a jednoho květnového dne v roce 1948 se s celou rodinou plíží Šumavou. Situaci ale zkomplikuje hospodyně Marta. Trvá na tom, že chce jít s nimi, jenže převaděč odmítá vzít víc než čtyři lidi.

A Maria, její manžel Dr. Bohuslav Tumlíř (1896–1982) a děti Jan a Marie jsou čtyři. Co teď? Nezbývá než se rozdělit. 22letý syn Honza jde s hospodyní, ale protože si od malička plete pravou a levou ruku, dvojice vpadne přímo do náruče pohraniční hlídky.

Honza putuje do pracovního tábora v kladenských dolech, odkud uteče. Podruhé má při přechodu hranic štěstí. Maria s rodinou se nakonec usadí v Mnichově. Pod pseudonymem Marie Chaloupecká ji znají posluchači Rádia Svobodná Evropa jako autorku pořadu, ve kterém venkovanky Horačka a Novačka probírají své každodenní problémy za železnou oponou.

Ani teď jí ovšem československá policie nedá pokoj. V roce 1957 si ji poblíž rozhlasu vyčíhá agent v autě. Chce ji omráčit ranou do zátylku, což se mu naštěstí nepodaří. Marii zachrání její oblíbený účes – má vlasy spletené v týlu do uzlu.