V březnu roku 1972 se na svou dlouhou pouť vydala americká sonda Pioneer 10. O měsíc později pak odstartoval Pioneer 11. Tehdy to napadlo málokoho, ale v tu chvíli lidstvo vstoupilo do éry mezihvězdných letů.
V roce 1977 Spojené státy vypustily do kosmu další sondy, které si vykračují směrem k cizím hvězdám:
Voyager 1 a Voyager 2. Jedná se o sondy, jejichž tělo je tvořeno desetibokým hranolem o výšce 0,47 m a průměru 1,78 m a které jsou stabilizována ve třech osách.
Na vrcholku hranolu je umístěna parabolická směrová anténa s průměrem 3,66 m. Ta je určena pro udržování radiového spojení s pozemními teleskopy a k přenosu informací a příkazů.
K tělu sondy jsou připevněny tři výklopné tyče, na kterých se nachází vybavení a energetická jednotka sondy.
Voyager 1 je v současnosti nejvzdálenějším objektem, jaký kdy lidská ruka vyrobila. Je od Země vzdálen 18 miliard kilometrů a je stále aktivní.
V současnosti zkoumá především mezihvězdný prostor a helioplášť – prostor, ve kterém působí magnetické pole Slunce a kde se sluneční vítr pohybuje nadzvukovou rychlostí.
Získaná data podle astronomů ukazují, že částice s větší energií mohou z naší sluneční soustavy pronikat do mezihvězdného prostoru a obráceně.
Voyager 2, podobně jako jeho sesterská sonda Voyager 1, na své palubě nese měděnou pozlacenou gramofonovou desku, která obsahuje poselství případným inteligentním nálezcům sondy.
Jedná se o disk o průměru 305 mm se záznamem 115 obrázků v analogovém formátu, 35 různých přírodních i umělých zvuků a 27 záznamů hudby a 55 pozdravů v různých jazycích světa včetně češtiny:
„Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší.“ Disk je uložen uvnitř hliníkového pouzdra, na jehož povrchu je schéma, znázorňující původ sondy a návod k použití disku.
Součástí pouzdra je i vzorek radioaktivního uranu, umožňující případnému nálezci určit stáří sondy. Voyager 2 byl dosud jedinou sondou, který navštívil Uran a Neptun.
Obě sesterské sondy přinesly nové informace o vnějších plynných obrech. Voyager 2 například zjistil, že Uran má své magnetické pole.
Voyager 1 nyní míří k souhvězdí Žirafy a jeho dvojče za 296 000 let proletí ve vzdálenosti 4,3 světelných let kolem hvězdy Sirius v souhvězdí Velkého psa.
A v mezihvězdné plavidlo se brzy promění si sonda New Horizons, která taktéž směřuje ven ze sluneční soustavy.
