Třítunový mamut těžkopádně popobíhá. Vzduchem se nese řev lovců oblečených do kožešin. Když se chobotnatec propadne do nastražené jámy překryté větvemi a trávou, tlupa propukne v jásot. Teď přijdou na řadu kopí a poté velká hostina…

Také jste na základní škole měli za úkol podobný výjev lovců mamutů zakreslit do sešitu? Stačilo pár desetiletí a je s nejvyšší mírou pravděpodobné, že takto naši předci mamuty nelovili.

Vyhloubení takové díry primitivními nástroji je rozhodně těžší, než obyčejný lov v tlupě. A hlavně: Žádná mamutí past se nikdy nenašla. Zato ohromné skládky mamutích kostí ano.

V Česku se najdou ty největší například nedaleko Předmostí u Přerova nebo v Dolních Věstonicích, kudy mamutí stáda táhnou k letním pastvinám. Mamutí maso patří k základu pravěkého jídelníčku.

Kromě analýz těl našich předků o tom svědčí i nalezené kosti ulovených zvířat – 18 procent z nich náleží právě mamutům. Není se čemu divit, že k nakreslenému obrázku do sešitu přichází výklad o zásadním vlivu člověka na mamutí apokalypsu. Jenže nové výzkumy ukazují, že ani tahle teorie neplatí…

Za trpaslíky zřejmě můžeme…

Kdy svět přijde o mamuty? Vymírání si na ně počíhá na konci poslední doby ledové, ale velká populace dál přežívá na východní Sibiři, Aljašce a také v Beringii, dnes již neexistující pevnině spojující Asii se Severní Amerikou.

To je řeč o dobách zhruba před 18 000 lety. Mamutům svět definitivně zamává asi před 8000 lety, ale s jednou výjimkou. Malém pozůstatku Beringie, Wrangelově ostrovu.

Zdejší mamuti jsou trpasličí, dorůstají maximálně do 180 centimetrů a ještě před zhruba 4000 lety jich tu může být až 1000. V jejich případě bohužel člověka neomluvíme. Jakmile se objeví na ostrově, poslední minimamuti zmizí…

Nezvládli se přizpůsobit

10 let. Takovou dobu zabere výzkumný projekt pod vedením dánského evolučního biologa Eskeho Willersleva (*1971). Na jeho konci stojí konečně odpověď, co může za vyhynutí slavných chlupatých chobotnatců.

Vědecký tým udělá podrobnou analýzu rostlinných i živočišných vzorků odebraných z půdy ve vrstvách, které se shodují s úpadkem mamutů.

Díky novým technologiím analýzy DNA se nemusejí již spoléhat jen na zuby a kosti, analyzují se i prastaré pozůstatky výkalů a kožních buněk. „100 let se vědci dohadují, proč vyhynuli mamuti.

Obviněni jsme byli my – vždyť tahle zvířata přežila miliony let i změny klimatu – a nevydržela až po boku lidí. Konečně jsme dokázali, že problémem není změna klimatu jako taková, ale její rychlost.

Nepřizpůsobili se dost rychle a přišli tak o potravu,“ vysvětluje profesor Willerslev.

Tvrdá lekce od chobotnatců

Ledovce roztávají. Podmáčená půda tlačí na změny – flora se přizpůsobí, nebo uhyne a je nahrazena druhy lebedícími si v novém prostředí mokřadů. Mamuti marně hledají oblíbené pastviny.

Jejich počty klesají, zeleně je sice hodně, ale je stále více srážek, jezer, řek a bažin. Biomasa se mění v nižší porost neschopný efektivně uživit mamutí stáda.

„Zmapovali jsme rozšíření těchto savců a ukázali, že se zmenšující se populací se zmenšuje také její genetická rozmanitost. A to ztěžuje z dlouhodobého hlediska schopnost přežití.

Je to tvrdá lekce pro nás všechny – Ukazuje, že pokud jde o změny klimatu, nemáme ani my nic jisté, “ krčí rameny Willerslev.