Vypláznout na někoho jazyk není zrovna slušné. Ovšem vždycky to neznamená výsměch či pohrdání! Je třeba sledovat kulturní kontext, psychiku daného člověka i momentální situaci. Možných vysvětlení je mnohem víc…
Procházíte se po tibetské vesnici a kolemjdoucí na vás vyplázne jazyk. Všechno je v pořádku, vyplázněte ho na něj taky! Hlavně na venkově, kde se dodržují tradice, se Tibeťané vyplazováním jazyka dodnes běžně zdraví.
Zvyk údajně vznikl z mýtu, že démoni mají černé jazyky. Lidé si tedy takto dokazují, že nejsou démony, a popřejí si k tomu „Tashi Delek“ neboli „hodně štěstí“.
Co když ale nejste v Tibetu, ale na Novém Zélandu, nejlépe o pár století zpět, a jazyk na vás vyplázne zástupce domorodých Maorů? Pak na nic nečekejte a kliďte se pryč!
Původní Polynésané používají ono gesto jako součást válečného chorálu, k vyjádření síly a zuřivosti. Než zahájí bitvu, vypláznou jazyk, aby zastrašili nepřítele!

Mám hlad
Důvody vystrčení jazyka z úst jsou různorodé. A často to ani neděláme schválně! Může jít o nevinný reflex, jako známe třeba u miminek. Kojenec vyplazující jazyk nás nechce vystrašit ani zesměšnit, nejspíš jen tak poznává svoje tělo.
Jedna vědecká studie zabývající se vyplazováním jazyka u miminek shrnuje, že může jít i o projev hladu, potřebu něco okusovat, když začnou růst zoubky, ale také o znamení, že dítě nemůže dýchat nosem.
Neustále vytrčený jazyk může být projevem makroglosie, stavu, kdy je tento orgán abnormálně velký a nevejde se do úst. Podobnou poruchou je i mikrognathia, kdy způsobuje problém naopak příliš malá čelist.

Neruš mě!
Představte si, že se snažíte na něco hodně soustředit. Úkol natolik zaměstnává váš mozek, že nevnímáte jiné části těla… a najednou máte vyplazený jazyk! Je to naprosto běžné.
Někdo ve stavu koncentrace jazyk pořádně vystrčí v úst, někdo nechá vykukovat jen špičku, jiný si s ním olizuje rty.
Vědci to většinou vysvětlují tím, že jazyku musí mozek věnovat mnoho energie. Jde o silný soubor svalů, který se neustále pohybuje, pomáhá nám mluvit, polykat, díky dotykovým receptorům nepřetržitě vysílá informace o stavu našich úst. Jazyk zkrátka náš mozek pořádně prohání, ne vždy je to však žádoucí!
Když se potřebujeme opravdu pekelně soustředit, mozku by se hodilo trochu energie ušetřit. A právě reflex vystrčení jazyka ven, což ho na chvilku zpomalí, tento úkol splní.

Směju se ti do tváře
Často však plazení jazyka přeci jen tak nevinné není. Pokud to uděláme záměrně, většinou jde o projev nesouhlasu či pohrdání: „Nezajímá mě, co říkáš!“ Nebo takto nezdvořile odmítneme něčí požadavek a zesměšníme situaci:
„To určitě!“ Vyplazený jazyk někdy vyjadřuje znechucení: „Fuj, to je odporné!“, jindy pocit úlevy po fyzickém vyčerpání: „Uf!“
A proč plazí jazyk Albert Einstein (1879–1955) na jedné ze svých nejslavnějších fotografií? Když na něj 14. března 1951 číhá paparazzi po narozeninovém večírku a prosí ho o fotku, vědec už na pózování nemá sílu ani náladu.
A podrážděný vykouzlí právě ono legrační gesto. S portrétem, který se stane ikonou, je prý však zcela spokojen!