Vysoký sloup se v polovině 6. století n. l. tyčí uprostřed náměstí Augustaion před chrámem Hagia Sophia (v překladu Boží Moudrosti) v Konstantinopoli (dnešní Istanbul), středisku východního křesťanství. Jenže tím monstrózní pomník nekončí…
„Na vrcholu sloupu stojí obrovský bronzový kůň otočený směrem k východu, což je velmi pozoruhodný pohled… levou přední nohu drží ve vzduchu, jakoby chtěl udělat krok vpřed, zatímco druhá stojí na kameni… zadní nohy blízko u sebe, připravené vyrazit,“ vypráví dobový byzantský dějepisec Prokopios z Kaisareie (asi 500 – asi 565 n.
l.).
Jezdcem v sedle, oblečeným po vzoru neporazitelného starořeckého bájného hrdiny Achilla, je sám císař Justinián I. (482 – 565 n. l.), který má nejenom vladařské, ale i stavební ambice.
Barbary zadrží pouhou rukou
Když po povstání Niká v roce 532 n. l. skončí Konstantinopol v troskách, financuje stavby velkolepých chrámů i světských budov a nezapomene ani na monstrózní památník své vlastní slávy.
Odvážnému jezdci nechybí v levé ruce koule symbolizující, že mu patří celá země i moře.
Oslava schopného panovníka
„Nemá ani meč, ani kopí, ani žádnou jinou zbraň, ale na zeměkouli stojí kříž, který značí, že on sám získal obě své říše ve válce (přemohl Vandaly a Ostrogóty – pozn. red.)… Jeho pravá ruka se natahuje k východu slunce a roztažené prsty přikazují Barbarům (má na mysli hlavně Peršany – pozn. red.), aby zůstali doma,“ oslavuje panovníka Prokopios ve svém šestidílném spisu O stavbách.
Vadí teprve sultánovi
Osedlaný kůň s vládcem vydrží na svém místě téměř 900 let!
Nevadí ani křižákům, kteří do města vtrhnou během své čtvrté výpravy v roce 1204. Pokyn sundat tuny bronzu ze sloupu vydají teprve Turci v roce 1453, kteří po dvouměsíčním obléhání Konstantinopole způsobí úplný konec Byzantské říše.
I tak ale Justinián ještě několik let zůstane celý. „Roztavte ho,“ poručí teprve turecký sultán Bayezid II. (1447 – 1512) ve 2. polovině 15. století. Spokojeně tak zničí symbol poražené říše.
