Rudá armáda se počátkem roku 1945 žene jako lavina na Berlín. Od západu se valí Britové s Američany. Je nejvyšší čas, aby představitelé tří světových velmocí osobně probrali poválečné uspořádání Evropy. A nejen jí.
„Lékaři mi nedovolují cestovat,“ vzkazuje Stalin (1878–1953) Rooseveltovi (1882–1945) a Churchillovi (1874–1965).
Ano, utrpěl slabší mozkovou mrtvici, ale zdravotně na tom není tak špatně jako americký prezident. Jen chce mít všechno pěkně pod kontrolou. Velká trojka proto bude ve dnech 4.–11. února 1945 rokovat v černomořském letovisku Jalta.
Nahlas neříká všechno
Po úspěších Rudé armády na evropském bojišti je Stalin přesvědčen, že si může diktovat jakékoli podmínky. To se ukáže třeba při projednávání vstupu Sovětského svazu do války v Tichomoří.
Stalin žádá po Rooseveltovi na oplátku uznání samostatného Mongolska pod vlivem SSSR, dále chce přístav Port Arthur na Dálném východě, Sachalin nebo Kurilské ostrovy. To říká nahlas.
V duchu už si maluje, jak se ve vleku Sovětského svazu po válce ocitne celá východní a střední Evropa.
Splní jim každé přání
Hlavní jednání jaltské konference se odehrávají v bývalém carském Livadijském paláci. Churchill pak obývá vzdálenější vilu, která patřila knížeti Voroncovovi (1782–1856). Stalin se chce před svými hosty „vytáhnout“. Sověti splní spojencům každé přání – šampaňské, kaviár…
„Chybí tu rybičky,“ poznamenává jeden z Britů nad velkým akváriem s vodními rostlinami. Za dva dny už v něm plavou zlaté rybky. Když si kdosi postěžuje, že v podávaných koktejlech není citronová kůra, vzápětí se v hale vily objevuje strom obsypaný citrony…
Polsko musí být silné
„S žádnými válečnými zločinci nebudeme vyjednávat,“ zaznívá jasně od všech tří představitelů během jednání o budoucnosti poválečného Německa.
Jakmile přichází na přetřes situace v Polsku, Stalin oba partnery ujišťuje, že tato země musí být silná a demokratická. Všichni hýří optimismem, když se rozjíždějí do svých domovů…
