Nadějný talent na luštění orientálních jazyků Bedřich Hrozný se po skončení 1. světové války se vrací z Vídně do Prahy a konečně získává vytoužené místo profesora klínopisného studia a dějin starého Orientu na Karlově univerzitě.
Brzy se Bedřichovi Hrozném (1879‒1952) dostane zadostiučinění, když i pochybovači uznají, že starodávný jazyk Chetitů rozluštil správně. Věnuje se přednáškám, vykopávkám. V pilné práci ho zastihne i začátek druhé světové války.
Emigrovat nechce. Zvolí ho rektorem univerzity, ale než se ujme funkce, dojde k uzavření vysokých škol. Odmítne místo na protektorátním ministerstvu školství a snaží se alespoň veřejně přednášet. Mrtvice, která ho postihne v roce 1944, zbrzdí jeho pracovní nadšení.
Vědec bojuje s penězi
Po osvobození se Bedřich Hrozný ocitne v těžké situaci. „Je to stále bída a nedostatek všeho druhu,“ stěžuje si na poválečný stav. Příděly jídla jsou malé, rodina trpí nouzí. 7. října 1945 o něm dokonce vychází v tisku článek s názvem Starý vědec s kastrůlky.
„Což není možné upravit nějak zásobování tomuto světovému vědci a podobným lidem, kteří šíří zvuk a slávu našeho jména po celém světě a které by jiní národové hýčkali?“ ptá se autor, když poukazuje na Hrozného bídu. Zřejmě není.
Stát se k Hroznému nadále chová macešsky. Přesto navzdory nemoci a nouzi stále ještě bádá, dokud to jde. Poslední měsíce před svou smrtí 12. prosince 1952 stráví v nemocnici, kam za ním neustále jezdí milovaná manželka Vlasta.
Všehoschopní válečníci
Indoevropský národ Chetitů, jehož jazyk Bedřich Hrozný rozluštil, se usazuje na planinách střední Anatolie v dnešním Turecku kolem roku 1800 př. n. l. Za hlavní město si vybírá Chattušaš. Král se tu o svoji moc dělí s radou starších.
Chetité se stávají mistry v odlévání kovů. Jako první dokážou zpracovat železo. Zároveň dokonale ovládají i válečnické umění, jejich pověstnou zbraň tvoří bojové vozy, schopné rychlé akce. Používají ovšem také zřejmě první biologickou zbraň na světě.
K protivníkovi posílají ovce nakažené tularémií, která se přenáší kousnutím hmyzu na člověka. Roku 1335 př. n. l. vypuká ve fénickém městě Simyra (v dnešní Sýrii) epidemie a krátce poté ho Chetité skutečně dobudou.
