V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Dnes si řekneme, odkud k nám přiletěl španělský ptáček, co můžeme čekat, pokud v březnu fouká vítr anebo kde lze najít osmý div světa. A také se dozvíme, co znamená „znát své pappenheimské“ a proč se stavěly Potěmkinovy vesnice.

… španělský ptáček

Kdo by neznal chutné jídlo v podobě dušeného závitku z hovězího masa, plněného anglickou slaninou, sterilovanou okurkou, párkem a vajíčkem! I když ho mnoho lidí miluje, málokdo ví, odkud pochází jeho název.

Ptáček by se ještě dal vysvětlit bez dalších informací, závitek totiž skutečně opeřence vzdáleně připomíná. Ale proč by měl být španělský, to už je větší oříšek.

… Epocha vysvětluje:

Ale ne oříšek zase tak tvrdý, aby se nedal rozlousknout. Název pokrmu pochází ze dvora císaře Rudolfa II. (1552-1612). Díky původu jeho matky Marie Španělské (1528-1603) pracují v kuchyni také kuchaři z její rodné země.

Ti připravují telecí závitky s nádivkou, které jsou považovány za španělskou specialitu. Recept se postupně mění a vyvíjí a jídlo v dnešní podobě je známé zhruba z 50. let 20. století, kdy se objevilo v nově vytvořených normách veřejného stravování.

… osmý div světa

Že je divů světa sedm, to ví i malé dítě. Ale v jakém případě se tedy mluví o tom osmém? Je to jednoduché. Pokud je něco výjimečné a běžná slova chvály se zdají málo, pak se může říct, že jde o osmý div světa.

A kdy a kde se vzala oficiální sedmička? Ve starověku. Než se ustálil dnešní známý žebříček, vzniklo podobných seznamů více a stáli za nimi antičtí řečtí myslitelé zvučných jmen. Nová vlna zájmu se zvedne v renesanci a poté v době osvícenských badatelů a cestovatelů.

Epocha dodává:

Všechny divy se nacházely v oblasti Středozemního moře nebo Blízkého východu, protože právě tyto oblasti měli Řekové dobře prozkoumány. Patří sem egyptské pyramidy v Gíze, visuté zahrady Semiramidiny, socha boha Dia v Olympii, Artemidin chrám v Efesu, mauzoleum v Halikarnassu, Kolos rhodský (socha boha Hélia) a maják na ostrově Faru.

V roce 2007 je podle hlasů lidí z celého světa sestavený nový neoficiální žebříček. Patří sem Chichén Itzá, Velká čínská zeď, Socha Krista Spasitele v Rio de Janeiru, Machu Picchu, Petra, Koloseum a Tádž Mahal.

… březnové pranostiky

Březen v sobě spojuje končící zimu a přicházející jaro. Zahrádkáři a zemědělci už se nemohou dočkat, až se budou moci pustit do prvních prací. Tento měsíc je zásadní pro úrodu a na té jsou naši předkové závislí více, než je tomu dnes.

Právě proto se snaží vystopovat, co mohou od počasí v daném roce očekávat.

Epocha připomíná:

A tak vznikají pranostiky, jako třeba: „Pokud je na Josefa (19.3.) mráz, bude hojně ovoce.“ nebo „Když svatý František (9.3.) dobré větříky dává, opyleny budou jetel i tráva.“ či „V březnu vítr, v dubnu déšť – pak jistě úrodný rok jest.

“ A nezapomínají ani na jarní rovnodennost: „Jaký bude čas rovný s dnem i nocí, takových bude následujících čtyřicet týdnů.“ Ale nic se nemá uspěchat:

„V zelené-li roucho březen se obleče, neúrodu za sebou přivleče.“

… znát své pappenheimské

Pokud někdo prohlásí, že „zná své pappenheimské“, pak to myslí tak, že má určité lidi dobře prokouknuté a nedělá si o nich velké iluze. Ví, že se od nich snadno může dočkat zrady, zklamání a dalších podobných „radostí“. Tato věta souvisí se slavným německým polním maršálem a hrdinou třicetileté války, kterým byl Gottfried Heinrich von Pappenheim (1594-1632).

… Epocha doplňuje:

„Tak ve vás poznávám své pappenheimské,“ řekne Albrecht z Valdštejna (1583-1634) členům Pappenheimova pluku ve hře Valdštejnova smrt od německého literáta Friedricha Schillera (1759-1805). Chce jim vyjádřit svou pochvalu za věrnost císaři a zalichotit jim ve chvíli, kdy sám chystá zradu.

Jde tedy o opak toho, co tato věta znamená dnes. Teprve postupem času získá svůj negativní tón.

… Potěmkinovy vesnice

Stavět Potěmkinovy vesnice znamená snahu o vylepšení skutečnosti a zastření pravdivého stavu věcí. U budov třeba namalovat fasádu novou barvou. Zvenku tak objekt vypadá dobře, ale uvnitř se člověk může bát šlápnout na schodiště nebo vzít za kliku.

Toto označení má pocházet od mocného ruského knížete Grigorije Alexandroviče Potěmkina (1739-1791). Ten se podle legendy „vyznamená“ při cestě ruské carevny Kateřiny II. (1729-1796) v doprovodu rakouského císaře Josefa II. (1741-1790) a evropských diplomatů na Krym v roce 1787.

Epocha přibližuje:

Tehdy jsou na trase postaveny paláce, opraveny cesty a všechno důležité dáno do pořádku, aby se carevna mohla pochlubit vzkvétajícím Krymem, nedávno připojeným k říši. V jeho čele stojí právě kníže Potěmkin.

Ale finanční prostředky jsou omezené a na mnoho dalšího už peníze nezbývají. Proto jsou podél řeky Dněpru, po kterém plují koráby s carevnou a doprovodem, údajně namalovány kulisy honosných vesnic, kde převlečení vojáci hrají venkovany a jedno stádo dobytka ženou v noci z místa na místo, protože z lodí není vidět, že jde o stejné lidi a stejná zvířata.

Ale i když jde o zajímavou legendu, její pravdivost doložena není.