Možná jste to sami zažili. Někde si ustelete, ale cosi vám v usnutí brání. Slyšíte podivné zvuky, vzduch páchne… Duchové? Zlé síly? Ozvěna děsivé minulosti? Existují místa, kde není bezpečné vydat se podobným silám všanc.
Dnes patří k nejzachovalejším královským hradům z doby krále Přemysla Otakara II. (1233–1278), který jej nechává vybudovat na Kokořínsku ještě před tím, než začne stavět mocný Bezděz.
Jde o typ s obvodovou zástavbou, dodnes několikrát přestavěný. Stojí v krásné krajině plné lesů a skal, takže láká k výletu. Při prohlídce zavede průvodce i do sklepa, kde mají vlastní malé „peklo“.
Celá prohlídka je plná tajemství a někdy tajemných, jindy zcela jasných zmínek o tom, že Houska není jen tak obyčejným hradem. Jedna z nejpopulárnějších pověstí totiž říká, že právě zde se nachází brána do pekla!
Rodila se tu „vyšší“ rasa?
Ani novodobá historie není bez tajemství. Například neexistují žádné zprávy o tom, co se za jeho zdmi děje v letech druhé světové války. Hned v roce 1939 se sem nastěhuje speciální velitelství SS. Místní si v hospodě potají šeptají o zvěrstvech na Housce.
Podle všeho jde o centrum projektu Lebensborn, jehož cílem je rozšiřování árijské nadrasy. Ale neexistuje žádný oficiální dokument, vše je před koncem války zničeno. Souvisí tahle epizoda s faktem, že o Housce se tvrdí, že je branou do pekla? Jaké tajemné síly zde Němci za války hledají?
Raději zemřu než tu být!
Legenda tvrdí, že na místě hradu byla hluboká studna vedoucí do pekla. Lidé se ji pokoušeli zasypat, ale ukáže se, že je bezedná. Proto přijde na řadu plán B – kolem studny je postavena kaple, která má zlým silám bránit v proniknutí na povrch.
A kolem kaple vzniká celý hrad. Přesto se lidé snaží dozvědět, co se nachází v jiném světě. Na provaze je proto do díry spuštěn vězeň, jemuž slíbí milost, když podá zprávu o tom, co dole uvidí. Ale ten v jistý okamžik spustí strašlivý křik:
„Raději zemřu, než abych zůstal tady. Vytáhněte mě!“ Nakonec je popraven, protože nepromluví ani slovo.
Máchovo vidění
Očitým svědkem je podle mnohých samotný Karel Hynek Mácha (1810–1836). V dopise datovaném z roku 1836 popisuje své vidění, kdy vstoupí do temné díry. Spatří neskutečné věci:
„Bytosti lidské s lícemi změněnými, za časté nevidomí, namnoze šaškovskou veteší oděné, chvátaly v zástupech co vichřicí hnány rmutným labyrintem.
Štvaly je Dantovy ďábelsky chechtající se měchy s očima ohnivýma – vsávaly a polykaly ty nešťastníky.“ Mnozí se domnívají, že Mácha objevuje stroj času.
Pravdou ale je, že onen dopis je jenom zdařilou literární mystifikací spisovatelky Františky Vrbenské (*1952). Tahle stopa bohužel žhavá není.
Houska plná tajemství
Ale hrad si uchovává řadu dalších tajemství. Od mrtvého švédského kapitána až po mnicha bez tváře, který střeží vchod do pekla. Tak či onak, ti, kteří na hradě stráví noc, vypráví o podivných pocitech.
Někteří se ráno nemohou dočkat, až konečně zmizí, naopak jiní se snaží přijít na kloub tomu, co nebo kdo je straší. Ozývají se zde totiž podivné zvuky. Celé místo pak vykazuje negativní energie, jak se shodují okultisté, aniž by znali její původ.
Odpovědi nejsou, pravda zůstává skryta ve stínech nebo spíš v pekelné jámě. Houska čas od času znovu překvapí, například nedávno objevenými opakovaně zazděnými místnostmi. Nicméně brána naštěstí zůstává zavřená a náš svět je v bezpečí.
