„Na cestách lesy jsem spatřil četné kamenné kříže s vytesanými meči, sekerami, dýkami…“, píše páter Usmarus 21. května 1556 zakladateli jezuitského řádu Ignáci z Loyoly (1491 – 1556), po příjezdu do Prahy.
Tuší ale, co kameny znamenají?
Kdyby to věděl, zježily by se mu vlasy hrůzou. Každý kříž připomíná jeden mord! Kde není žalobce, není ani soudce, takové je právo v Čechách až do třicetileté války (1618 – 1648). Nikoho nezajímá, že jste utrpěl křivdu. Zabil vám někdo bratra?
Vaří se ve vás krev a říkáte si: „Oko za oko, zub za zub?“ Pokud víte, kdo mu vzal život, pořádek udělá smírčí smlouva.
Pachatel zločinu vám i ostatním příbuzným potvrdí, že do určeného data postaví kříž, poskytne vosk na obětní svíce, vykoná pouť, nechá odsloužit mše za zemřelého a zaplatí výdaje. Potom už nesmí být trestán. Teprve nesplní-li smlouvu, můžete se mstít.
Smrt nebo varování?
Proč musel zločinec vytesat kříž? Symbol připomíná ukřižování Ježíše Krista.
Zločinnost v Čechách kvetla, křížů nebo kamenů s jeho vytesaným obrysem je u nás asi 2300. Některé obsahují i letopočet a obrázek vražedného nástroje (sekera, meč), výjimečně i symbol povolání oběti (nůžky – krejčí, chléb – pekař).
Zachovalo se ale jenom 30 smírčích smluv, proto se objevují teorie, že kameny určovaly hranice pozemků nebo byly varující výstrahou: „Nespáchej zde žádný zločin!“
Mord vyjde draho
Ze svého činu se chce vykoupit vrah Wilhelm Zeidler z Altenburgsteinu, proto staví roku 1513 kříž mezi Krásnem a Horním Slavkovem. Jak říká smírčí smlouva, „V pondělí na sv.
Vavřince bylo učiněno narovnání pro Jorga z Týnu u Sokolova a pro Wolfa Spora z Hlínové u Nebanic ve věci zabití Hanse Hajera v Horním Slavkově.“ Zeidler musí vystrojit pohřeb se šesti kněžími, nechat odsloužit 30 zádušních mší a zaplatit 11 zlatých.
Pyká za cizí vinu
Píše se rok 1661. Proč musí hospodář Matz Brosche na pozemku „V Soutěskách“ u řeky Ploučnice (u Děčína) platit ročně o jeden korec (93 litrů) obilí víc než ostatní? Vysvětlení podávají záznamy o dávné vraždě: „Starý Flasche zabil Maschkeho.
Proto hospodář z pozemku, kde stojí kříž, dává na věčné časy jeden korec obilí.“ Otravné povinnosti platit se majitelé pozemku zbavili teprve roku 1850.
