Mladý pán Štěpán Šlik, majitel jáchymovského panství, letmo pohlédne na listinu, která mu leží na stole. Kdesi v břiše pocítí lehké mravenčení. Bude se muset kvůli své plánované mincovně dopustit podvodu?
Padělek, podle něhož údajně přiznal právo ražby mincí Šlikům již císař Zikmund Lucemburský v roce 1437, použije pouze v případě, že zemský sněm nevyhoví jeho žádosti…
„Pane, horníci Kašpar Bach z Gageru a Össer z Ostrova nalezli u Konradsgrünu stříbro,“ zpravuje někdy v průběhu roku 1512 Kašpara Šlika, majitele krušnohorského panství, jeden ze sluhů. S takovou informací se musí zacházet opatrně!
Šlik se v duchu zaraduje a blahořečí svým předkům, kteří území získali od Zikmunda Lucemburského (1368–1437) v roce 1434 do zástavy.
Sluhovi i dalším zúčastněním nyní nakazuje o nálezu drahého kovu pomlčet. Nejprve je vše třeba důkladně promyslet, prozkoumat, vyřešit majetkové poměry se sousedy…
Přimhouří oči
Ze Saska míří do Čech přes Krušné hory dva důlní specialisté Kašpar Mergenthal a Jiljí Bäuerlein s delikátním posláním. Pro Šliky mají posoudit kvalitu nalezeného stříbra a odhadnout možné zisky. „Výborně,“
zaraduje se nad jejich příznivou zprávou Štěpán Šlik (1487–1526), který panství zdědil roku 1516 po otci v necelých 30 letech. I přes svůj relativně nízký věk se ukáže jako prozíravý podnikatel.
V době nálezu stříbra na Jáchymovsku patří Šlikové mezi středně majetné rody na našem území.
Štěpán proto pro rozjezd svého podnikání potřebuje finanční injekce odjinud. Domlouvá se jednak s norimberskými bankéři, ale také s předními šlechtici Českého království.
Za podíl na zisku z jeho stříbrných dolů přimhouří oči nad tím, co s drahým kovem hodlá udělat.
Šlik si totiž plánuje, že stříbro po základní úpravě bude prodávat dál, do zahraničí – především do Saska. To je ovšem v rozporu se zemskými zákony.
Neskutečné bohatství
Stříbra je na Jáchymovsku více, než kdokoli čekal. Zatímco průměrná roční těžba cenného kovu v Kutné Hoře v letech 1461–1510 činí 4,5 tuny, zde se za pouhé jedno desetiletí vytěží 130–150 tun. Šlik proto přichází s ideou založit vlastní mincovnu. K tomu potřebuje posvěcení zemského sněmu.
O budoucnost jáchymovského stříbrného podnikání se na něm hraje 9. ledna 1520. Výsledkem je povolení pro Šliky „vybíjet i větší stříbrné mince v hodnotě rýnského zlatého a jednoho dílu“.
O tom, že za tímto rozhodnutím se vedla velká zákulisní hra, svědčí dopis, který později Štěpán posílá nejvyššímu purkrabímu Zdeňku Lvovi z Rožmitálu (před r.
1470–1535), nejvyššímu kancléři Ladislavovi ze Šternberka (+1521) nebo Janu Pluhovi z Rabštejna. Samozřejmě v něm slibuje stříbrnou odměnu. Pro úspěch celé akce měl ještě v záloze již zmiňovaný padělek, který nakonec nemusel použít.
Potíže s Habsburkem
Problémy přesto na sebe nenechají dlouho čekat. 23. října 1526 je novým českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský (1503–1564).
„150 000 zlatých uherských,“ odhaduje nový vladař dluh, který mu zbyl po jeho předchůdci. Před svou volbou slíbil českým stavům, že ho uhradí.
Aby konsolidoval státní pokladnu, zřizuje teď Ferdinand I. dvorskou komoru, která má kontrolovat toky peněz a odhalit možné zdroje, jak by si vladař polepšil. Zrak jejích zaměstnanců padne na šlikovskou mincovnu.
Na panovníkovo přání ruší zemský sněm 28. září 1528 své dřívější rozhodnutí o ní. Prý
„škodí zájmům Koruny české“. Šlikové se nezmůžou na větší odpor. Do královské pokladnice odhadem nově putuje jako čistý zisk z jáchymovské mincovny více než čtvrt milionu zlatých ročně. V roce 1534 ještě Ferdinand vydává tzv.
Narovnání o hory a kovy, jímž si pojistí, že veškeré vytěžené drahé kovy opravdu projdou zpracováním pod královským dohledem. Tím Šlikům a jejich podnikání se stříbrem definitivně „zatne tipec“.
