„Rychle, nasedat,“ zažene Vladimír Beneš svoji manželku Marii a děti Dagmar a Iva do obrněného vozu vlastní výroby. Teď, ráno 19. května 1970, nastává jeho chvíle. Podivný stroj se dává do pohybu. Podomácku vyrobenému tanku nechybí ani hlaveň, i když nedokáže vystřelit.

Hodí se ale ke zvedání drátů na hranicích… Kola bez potíží zvládají jízdu náročným terénem. Přechod Beneš naplánuje poblíž Valtic. Z Hrušek, kde celá rodina bydlí, je to asi 20 kilometrů. Už krátce po startu ale začne zlobit motor. Vynechává, až selže úplně.

„Co uděláme? Tajná policie už je určitě na nohou,“ vyburcuje Beneš manželku a děti. Svůj tank musí nechat pod mostem u železniční trati. „Pokud zůstanu, zavřou mne. Raději to risknu než skončit za mřížemi,“ objasňuje rodině svůj plán. „Jen jdi.

Určitě se za tebou brzy dostaneme,“ ujišťuje ho manželka. V noci pod rouškou tmy Vladimír rychle mizí k drátům u Valtic.

Rukáv jako důkaz

„Věděl jsem, jak na to, že se člověk nesmí drátů dotknout, a ani dráty sebe navzájem. Takže jsem prošel, aniž by mne kdokoli viděl. Pohraničníci na to přišli až druhý den ráno podle stop,“ vzpomíná mnohem později na své dobrodružství.

Když se nepozorovaně protahoval mezi vyzkratovanými dráty, zanechal však na nich kousek rukávu. Policii tak dal do rukou obrovskou zbraň. Zakrátko už u domku v Hruškách zvoní bezpečnost. „Váš manžel je mrtvý.

Uhořel při ilegálním překročení hranic,“ oznámí vyděšené Marii Benešové. Jako důkaz vytáhnou onen kousek látky. Marie ale má štěstí. Manžel jí už po týdnu napíše z Rakouska. Ví proto, že žije, a lžím státní bezpečnosti nevěří.

Sama má ale problémy v práci, dcera nemůže studovat. Vladimír Beneš se mezitím usazuje v americkém Seattlu. Teprve po sedmi letech získává tamní občanství a rodina může přijet za ním. „Bylo to dost obtížné.

Řešilo se to tehdy přes Červený kříž až v Ženevě, tehdy se podařilo sloučení jen několika rodin. My jsme byli mezi nimi,“ dodává uprchlík.

Lživá propaganda               

Zajímavý osud čeká porouchaný tank Vladimíra Beneše. Příslušníci pohraniční stráže ho nejprve odtáhnou do Břeclavi na náměstí. Odtud se dostává do pražského Muzea ministerstva vnitra.

Pohraničníci pak tvrdí, že majitel vozu zemřel při přechodu hranic přímo na zátarasech. Posilují tak komunistickou propagandu, která tvrdí, že železnou oponu nejde nijak překonat.