Otcem radiouhlíkové metody určování stáří archeologických nálezů je americký chemik Willard Frank Libby. Vychází ze skutečnosti, že kosmické záření „sprchuje“ svými neutrony atomy nacházející se na Zemi.

Podle výzkumu amerického chemika Willarda Franka Libbyho (1908–1980) vznikají radioaktivní izotopy uhlíku C14, které se vyskytují i v oxidu uhličitém v atmosféře. Plyn se pak dostává do živých organismů.

Příjem C14 a úbytek, který působí radioaktivní přeměna, se tak dostává do rovnováhy.

Použije stromy

Po smrti živých organismů už C14 jenom ubývá a jeho rozpad se dá měřit. 4. března 1947 Libby se studenty na Chicagské univerzitě provádí první měření uhlíku C14. K testování využívá vzorky jedlí a sekvojí.

Zkoumá faraonovu pohřební loď

Předtím provedl kontrolní měření vzorků pomocí posloupností a šířek letokruhů stromů a dřeva z pohřební lodi egyptského faraona Senusreta III. (vláda v letech asi 1878–1839 př. n. l.). Postupně Libby datuje pomocí uhlíku C14 například chléb z Pompejí, ukrytý v sopečném prachu, nebo lněné obaly svitků nalezených u Mrtvého moře.