Malý Přemyslovec Václav I. je slabý. Od své matky nechce pít mléko a po chuti mu není ani tekutina, kterou mu ze svého prsu nabídne flanderská kojná. Co teď? Dvořané mají obavu, aby královský potomek vůbec přežil. Naštěstí brzy přijde spása.

Už na dvoře českého krále Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230)  působí šikovní mistři kuchařky, kteří dokážou panovníkovi připravit lahůdky pro jeho mlsný jazyk. O jednom z nich se zmiňuje listina z roku 1229, kdy zde sloužil jistý Matyáš.

Prameny prozrazují i jméno dalšího mistra kuchyně jménem Hirza. Ten už se ale v Praze objevuje až v době vlády Přemyslova syna Václava I. (1205–1253).

Nejraději baští kaši

Jaké speciality mistři vařečky připravovali? Oblíbenou pochoutkou byly kaše, raději sladké než slané. Připravovaly se z pšeničné a žitné mouky, krup a ovoce, doslazovaly se medem a ovocem.

Na tabuli nikdy nechybělo vařené a pečené maso, základem polévek byly masové vývary. Jeden z kuchařů, který působil na dvoře v roce 1205, se dokonce zřejmě zaslouží o to, že přemyslovská dynastie ještě nevyhyne.

Nejlépe chutná mléko od prosté ženy

Maličký Václav se totiž vůbec nemá k světu. Odmítá mléko své matky i kojné, až kuchař pocházející z Flander prozradí, že „v týnské osadě žije kovářova žena Nětka, která má sama dítě. Určitě bude dobrou kojnou.“ Rada mistra kuchyně se překvapivě osvědčí.

„Kralevic zatím prospíval. Zdálo se, že již nic neporušuje jeho zdraví. Byl vesel, hrál si a jeho křik byl plný života,“ líčí spisovatel Vladislav Vančura (1891–1942) šťastný konec příběhu. Dětství královského potomka ale moc dlouho netrvá.

Hrát si smí jenom do sedmi let

 „Děti se mají po probuzení vykoupat, hodinu si hrát, najíst se a opět zapojit do hraní,“ uvádí dobová encyklopedie praktické péče o malé děti, kterou sepisuje Vincenc z Beauvias (1190-1264).

Ze všech třinácti Přemyslových potomků se nejvíce pozornosti, alespoň podle dobových záznamů, dostává Václavovi. Zřejmě má k dispozici podobné hračky jako ostatní chlapci v jeho době včetně kopií zbraní nebo dřevěných koníků.

Jisté je, že hraní definitivně opustil ve svých sedmi letech. „V sedmi letech péče chův končila a děti, zvláště mužské potomky přebíral vychovatel,“ líčí současná historička Dana Dvořáčková-Malá. Teď už se musí vzdělávat a připravovat na roli budoucího panovníka.