Už v době svatby v roce 1252 je nad slunce jasnější, že tehdy padesátiletá nevěsta Markéta Babenberská (1204/1205‒1266) nemůže dát svému mladému choti dítě. Svaluje proto neplodnost na něj.

Přemysl Otakar II. (1233‒1278) proto reaguje návrhem: „Přenech mi jednu ze svých dam a dej mi rok času. Dokážu ti svoji potenci..“  Markéta kývne a Přemyslovou milenkou se stává Anežka z Kuenringu. Brzy se ukáže, že měl pravdu.

Na svět přichází syn Mikuláš I. Opavský (kolem r. 1255–1318) a jeho otec upře svoje síly k tomu, aby se stal dědicem trůnu.

Papež Alexandr IV. (1199‒1261) skutečně vydává v říjnu 1260 listinu, která se týká uznání Přemyslových nemanželských dětí. Otázka nástupnictví ale zůstává viset ve vzduchu. Mikuláš sice může dosáhnout světských funkcí, ale trůn nezdědí.

V roce 1269 mu proto alespoň dá titul vévody a udělí v léno Opavsko.

Následníka Přemyslovi povije až jeho druhá žena Kunhuta Uherská (asi 1246–1285), ale ani s narozením budoucího krále Václava II. (1271‒1305) se panovník svých otcovských povinností nezříká.

Syn mu to štědře vrací podporou v politice i na válečném poli. Nechybí po jeho boku, když se v roce 1278 vydává na Moravské pole, kde král najde svoji smrt. Lehký osud nečeká ani Mikuláše. Skončí v zajetí.

Vede trestnou výpravu

„Spolu s jinými zajatými šlechtici, hrabaty a nespočetnými vojáky byl odveden do Uher,“ zmiňuje se o něm dobový uherský kronikář Šimon z Kézy. Na příští dva roky se Mikulášovým vězením stane hrad na kopci nad uherským Visegrádem.

Naštěstí se mu podaří sehnat peníze na svoje výkupné a konečně svobodně vydechnout. Vrací se zpátky na Opavsko, kde poskytne útočiště svojí nevlastní matce Kunhutě Uherské.

Macecha se ale během pobytu sblíží se šlechticem Závišem z Falkenštejna (asi 1250–1290) a věnuje mu funkci purkrabího Opavského Hradce, Mikulášova sídla. Nevlastního syna tím naštve a nažene ho tak do tábora Závišových nepřátel.

Mikuláš slouží svému nevlastnímu bratrovi, který se v květnu 1283 vrací z braniborského zajetí do Čech. Satisfakci zažívá roku 1290 když ho Václav II. pověří vedením trestné výpravy proti Závišovi. Před jihočeským hradem Hluboká rebela vydá katovi.

O vévodství nepřijdou

Za loajalitu si zaslouží odměnu a dočká se jí v roce 1293 v podobě úřadu maršálka. O dva roky později mu propůjčí krakovské hejtmanství. Tím upevní jeho postavení.

Mikuláš mu všemi svými silami pomáhá získat polskou korunu a za to se v roce 1300 stává místodržícím Polského království. Prožívá vrchol svojí kariéry, ale příznivá léta netrvají dlouho.

Roku 1311 se mu do cesty staví vratislavský vévoda Boleslav III. (1291‒1352). Protože jde o chotě Václavovy dcery Markéty (1296‒1322) Mikuláš se raději stáhne.

Svůj úřad přenechá Boleslavovi a podle kronikáře dožije v Brně „dosti jsa chud na statky, ale bohat ctnostmi“.  Naštěstí ale jeho rod nepřijde o Opavsko.

Nedlouho před Mikulášovou smrtí ho český král Jan Lucemburský (1296–1346) daruje v léno Mikulášovi II. (1288–1365), vévodově nejstaršímu potomkovi.