„Béla, vynikající krásy nad syny mnohých, byv přítomen slavné mši, vložil dívce na hlavu zlatou korunu…Potom ji na lodi odvezl…“ líčí Kosmovi pokračovatelé veselku Kunhuty Braniborské. Český král Přemysl Otakar II. nelituje peněz, které do ní investuje.

Přemysl Otakar II. (1233–1278) se ukáže jako šikovný organizátor svateb.

Když v roce 1264 uzavře mír s uherským králem Bélou IV. (1206‒1270), jeho stvrzením se stane sňatek Přemyslovy neteře Kunhuty Braniborské (1247/1252‒1292) s uherským princem Bélou (1245‒1269).

Obřad se koná poblíž Prešpurku na březích kolem Dunaje. Svoje ano si urozený pár řekne 5. října 1264.

Rytířský turnaj

„Na jejich počest se budou mezi sebou bít ti nejudatnější rytíři,“ rozhodne český král a připraví ohromný turnaj. Zájem o boj je takový, že účastníci musí losovat a někdo ani do bojů nezasáhne.

Sám má rytířská klání, se kterými začal už jeho otec Václav I. (1205–1253), ve velké oblibě a rád se jich účastní. Louky kolem řeky jako obrovské barevné květiny pokryjí stany z aksamitu, ve kterých najdou svůj azyl udatní rytíři.

Stan vypadá jako kostel

Jeden ze stanů vypadá jako kostel a osobně se v něm zabydlí přímo Přemysl Otakar. Pasuje v něm na rytíře polského knížete a několik hrabat i markrabí. Rytíři ve zbroji vyjedou na turnajové bojiště až po slavnostním pasování.

Tečkou se stává bohatá hostina, o které dobové prameny píšou, že „nemá být pomlčeno, jak nákladné hody vévodům a markrabím zemí rozličných jakož i domácím z jeho zemí z Čech, z Moravy a z Rakous až do skonání slavnosti byly strojeny.“ Svatebčany obsluhuje sám král a dokonce velkoryse všechno platí z vlastní kapsy.  Vína prý nechá dopravit tolik, že by vystačilo poddaným obou zemí na několik dnů. Nechybí ani zvěřina a drůbež.