Skip to content

Přehledně: Zbraně, které zvrátily chod světa!

Pomůcky vhodné k boji si lidé tvořili už od pravěku, lepší zbraň totiž znamenala větší šanci na přežití. Které z nich byly natolik významné, že výrazně ovlivnily historii?

Pěstní klín

Kdy se objevil: starý a střední paleolit (cca 1 000 000–40 000 let př. n. l.), používal ho zejména Homo erectus a Homo heidelbergensis

Kde: od Číny přes Evropu až po Jižní Ameriku

Materiál: pazourek, rohovec, ryolity, fonolity, křemence a další horniny

Účel: sekání, bodání a řezání, porcování zabitých zvířat i jako zbraň

Velikost: většinou 8–15 cm

Šlo o oboustranným štípáním opracovaný (bifaciální) kámen většinou kapkovitého tvaru. Silnější neopracovaný konec drželi v dlani, užším, který měl ostrou hranu po celém obvodu, což zvětšilo jeho řeznou plochu, pracovali. Výroba klínu vyžadovala jistou zručnost, proto je považován za zásadní technologický průlom, svědčící o navýšení kapacity lidského mozku. Díky snadné údržbě i nahraditelnosti se masově rozšířil.

Pěstní klíny byly nejčastěji vyráběny z pazourku, což je druh křemene obvykle tmavošedé barvy se skelným vzhledem. Pazourek byl později využíván i jako křesací kamínek v puškách, sloužil k zažehnutí střelného prachu.

Oštěp

Kdy se objevil: starý paleolit (cca 600 000–250 000 let př.n.l.)

Kde: nálezy v Německu a Anglii, později Egypt, Řecko, Řím a další

Materiál: dřevo a kámen, který byl později nahrazen kovy

Účel: lov velké zvěře na dálku, první útok velkých antických armád

Velikost: 1,83 až 2,25 m

Oštěpy se začaly objevovat asi 400 000 let př. n. l., jejich nejjednodušší formou byl bambus seříznutý do špičky. Později byl na jeden konec umisťován naostřený kámen či kost, poté nahrazený kovem (bronz, železo). Oštěp umožňoval lov velkých zvířat na delší vzdálenost, a tudíž zajištění potravy pro více lidí. Velmi se osvědčil v boji. Obdobou oštěpů jsou kopí, která se ale nikdy nevrhala, byla vždy bodnou zbraní. Později byly pro dosažení větší rychlosti oštěpu využívány tzv. vrhače oštěpů (atlatly).

Nejdokonalejším oštěpem bylo římské pilum. Používalo se od konce 4. století př. n. l. do konce 3. století n. l.  Když byl oštěp vržen, provrtal štít protivníka, jeho tělo a zabodl se ještě do štítu dalšího muže.

Luk a šípy

Kdy se objevil: střední paleolit, asi 250 000–40 000 let př. n. l.

Kde: Afrika, později i Amerika, Evropa a Asie

Materiál: luk – ze dřeva, bambusu, šlach, rohoviny, provazu; hroty šípů – z kostí, drápů a zubů zvěře, tvrzeného dřeva, pazourku, později z kovů (bronz, železo, ocel)

Účel: nejprve lov zvířat, překonání jejich únikové vzdálenosti, později využití v boji – lučištníci

Velikost: různá, zpočátku luk asi 200 cm a šíp cca 100 cm

Po vrhači oštěpů je to nejstarší a historicky i geograficky nejrozšířenější dalekonosná zbraň, co do významu je vynález luku a šípů řazen hned za objev řeči, používání ohně, vynález kola a provazu. V pravěku po jeho objevení došlo k hromadným vybíjením zvířat, a tím pádem k vyhubení mnoha druhů. Některé teorie pracují s tím, že byl luk objeven náhodou a nejprve používán k jiným účelům – rozdělání ohně, vrtání apod.

S rozvojem metalurgie se výroba luků a šípů velmi zdokonalila a začaly se využívat i v boji. Lučištníci patřili k elitním vojákům většiny starověkých civilizací.

Meč

Kdy se objevil: doba bronzová (asi 2300–800 př. n. l.), první exempláře kolem roku 1600 př. n. l. Předchůdci mečů pocházejí už z roku 3300 př. n. l. a byly nalezeny v Turecku. Měří asi 60 cm, jsou z arsenického bronzu a některé i vykládané stříbrem.

Kde: Evropa, Egypt, Čína, Indie

Materiál: kovy – bronz, železo, damascénská ocel

Účel: ideální zbraň pro boj v těsné formaci za dob Římanů, ve 13. století sloužil i jako odznak společenské prestiže, při útoku bylo cílem protivníka zničit či mu poškodit zbroj

Velikost: nejprve 60–90 cm, později přes 1 m

Vznik meče je spojen s dalším lidským pokrokem – ovládnutím zpracování kovů, metalurgií. Ta má svůj počátek v Mezopotámii v období mezi roky 3500–3000 př. n. l. Meče se vyvinuly z pazourkové dýky, první byly měděné, ale hlavním kovem pro jejich výrobu se stal bronz. Později je vytlačily meče železné, které byly zpočátku krátké, až mezi 9. a 6. stoletím př. n. l. se začaly objevovat kovové meče přesahující délku 1 metru. Vlastnit meč znamenalo prestiž. Meče byly populární velmi dlouhou dobu, až na přelomu starověku a novověku je vytlačily palné zbraně.

Velice známým mečem je římský gladius. Nesprávně se tak označuje krátký hispánský meč, využívaný římskou armádou. Tyto meče Římané převzali od Keltiberů při dobývání Hispánie během 2. punské války.

Řecký oheň

Kdy se objevil: kolem roku 672 n. l.

Kde: Byzantská říše, zejména Konstantinopol neboli Cařihrad (dnes Istanbul)

Materiál: zřejmě ropa s dalšími příměsemi (nehašené vápno, síra, potaš, borová pryskyřice atd.)

Účel: ohnivá směs se používala zejména k zapálení nepřátelských lodí, ale i v pozemních bitvách. Zasáhla cíl na 50 metrů.

Tekutý lepkavý plamen byl přelomovou zbraní s devastujícími účinky, protože jej nebylo možné hasit vodou. Obyvatelé Byzance ho nazývali mořským či tekutým ohněm, ale později se vžilo označení řecký oheň. Plamenomet, že kterého oheň stříkali, se nazýval siphonos. Za jeho vynálezce je považován chemik Kallinikos, je však možné že šlo o výtvor více lidí. Dalšího zdokonalení se řecký oheň nedočkal, naopak později upadl v zapomnění.

Ohnivá směs se natlakovala v nádobě a pak se stříkala skrz speciální trychtýř, v němž byla pomocí křesadla zapálena. Byzantinci měli na přídích svých lodí lví nebo dračí hlavy, do kterých trychtýř ústil.

Střelný prach

Kdy se objevil: 7.–9. století

Kde: Čína

Materiál: 75 % jemně mletého draselného ledku neboli dusičnanu draselného (KNO3), 10 % síry a 15 % dřevěného uhlí

Účel: nejprve byl využíván jako přísada v léčitelství; při těžbě v lomech a dolech, stavbě silnic a při ohňostrojích se využívá dodnes, největší průlom ale znamenal pro vývoj střelných zbraních a děl. K válčení byl poprvé použit kolem roku 1000 n. l.

Střelný prach je nejstarší známou výbušninou na světě. Ve 13. století pronikl z Číny do Evropy a způsobil zánik rytířů jakožto středověkých bojovníků. Jeho výroba je velmi levná, proto se dodnes používá například při odstřelovacích pracích v lomech či při výrobě zábavní pyrotechniky. V palných zbraních už ne, neboť způsoboval jejich korozi. V roce 1887 si potom Alfred Nobel nechal patentovat bezdýmý střelný prach. Střelný prach ve 14. století umožnil vnik děl (kanóny, houfnice) využívaných především při obléhání, ale i na bitevním poli, a také prvních kulometů na konci 19. století (Gatlingův kulomet, kulomet Maxim).

Palné zbraně začali ve velkém používat husité v 15. století.

Stíhací letoun

Kdy se objevil:1915–1918

Kde: Německo

Materiál: ocelové trubky, dřevo

Účel: ovládnutí vzdušného prostoru během 1. světové války

Velikost: Fokker D.VII: výška 2,75 m, délka 6,95 m, rozpětí 8,92 m

Když se rozpoutala 1. světová válka, motorová letadla existovala jen krátce. Byla proto nedokonalá, stavěná jen ze dřeva a tkanin. Zpočátku sloužila pouze k průzkumu. Vybavena byla maximálně dvěma kulomety. Při konstrukci stíhacích letadel se výrobci potýkali s problematickým umístěním kulometů, což nejlépe vyřešil německý konstruktér Fokker, když sestrojil kulomet synchronizovaný s vrtulí. Největším triumfem Němců byl dvouplošník Fokker D.VII, díky kterému získali Němci na konci války vzdušnou převahu.

První let s motorovým letadlem pojmenovaným Flyer uskutečnili bratři Wrightové 14. prosince 1903. Nejúspěšnějším stíhačem 1. světové války byl Manfred von Richthofen.

Bojové plyny

Kdy se objevily: 1915

Kde: bojiště první světové války

Materiál: chemické látky

Účel: otrava nepřítele

Chemické zbraně byly poprvé použity v 1. světové válce, kdy proti nim zpočátku neexistovala žádná obrana. V roce 1914 používali Francouzi málo účinný chloraceton. Velké plynové útoky měli ale na svědomí Němci. V dubnu 1915 použili u města Ypry jedovatý chlor. Smrtící žlutozelený mrak měl za následek poškození zraku a dýchacích orgánů nepřátel. V roce 1916 byly jako ochrana vojákům poskytnuty plynové masky. Dalším plynem použitým v průběhu této války byl yperit neboli hořčičný plyn, který patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek.

Z yperitu vycházejí první cytostatika, léky působící na nádorové buňky. Postupně vzniklo bojových plynů velké množství, například sarin, fosgen, tabun či novičok.

Tank

Kdy se objevil:1916

Kde: britský tank použitý ve Francii (bitva na Sommě)

Materiál: silně obrněné vozidlo s pásy, věží a kanónem

Účel: likvidace pozemních sil nepřítele přímou palbou

Velikost: Mark I měřil na délku 7,93 m, na šířku 4,13 m a na výšku 2,45 m

Prvním tankem použitým v boji byl britský tank Mark I, který byl nasazen 15. září 1916 v bitvě na Sommě. Anglické slovo tank (nádrž) bylo krycím názvem projektu, který měl vyřešit patovou situaci 1. světové války vzniklou po zavedení kulometu, ostnatého drátu a zákopové války. Během 2. světové války se tanky staly rozhodující zbraní pozemních bitev a i následně byly zdokonalovány. Po skončení studené války (1947–1991) se však jejich vývoj zpomalil.

Housenkové pásy, jedna z nejdůležitějších součástí tanku, byly vymyšleny už v roce 1770 Angličanem Richardem Edgeworthem. Díky pásům je tank schopen vyšplhat i do kopců.

Jaderné zbraně

Kdy se objevily: 1945

Kde: disponovali jimi Američané, později i Rusové a další

Materiál: radioaktivní štěpný materiál, většinou uran235 nebo plutonium

Účel: vyhlazení nepřítele/lidstva

Velikost: největší jaderná bomba v historii, tzv. car-bomba, měla sílu 50 Mt (2000x silnější než ta svržená na Hirošimu)

První jaderná bomba byla vyvinuta ve Spojených státech během 2. světové války pod vedením fyzika J. Roberta Oppenheimera (1904-1967). Vybuchla 16. července 1945 v poušti White Sands v Novém Mexiku. Další vyrobené bomby, Little Boy a Fat Man, byly o pár týdnů později svrženy na japonská města Hirošima (6. srpna) a Nagasaki (9. srpna). Okamžitě zabily 130 tisíc lidí, dalších 100 tisíc jich umřelo v dalších letech na následky výbuchu. V roce 1949 vybuchla plutoniová bomba označovaná jako Joe-1 postavená tehdejším Sovětským svazem. Roku 1952 otestovaly USA první vodíkovou pumu, v roce 1953 je následovali Sověti, jejichž bomba byla připravena k vojenskému nasazení. Roku 1961 SSSR otestoval největší bombu v historii, tzv. car-bombu. Aktuálně se k vlastnictví jaderné zbraně hlásí 8 velmocí, Izrael to oficiálně nepřiznal. JAR své zbraně zničila.

Nevýhodou jaderné bomby nesené letadlem, byla možnost jeho sestřelení. Proto byly jako nosiče jaderných zbraní později zvoleny rakety, u kterých je pravděpodobnost sestřelení nižší.

Kalašnikov AK-47

Kdy se objevil: 1945

Kde: Sovětský svaz

Materiál: kov a dřevo, později plast

Účel: střelba na vzdálenost až 2,8 km

Velikost: 870 mm na délku

Jde o nejpopulárnější pušku na světě. Je oblíbená hlavně proto, že si drží spolehlivost i za náročných podmínek, má nízké výrobní náklady, její obsluha je snadná a zbraň je navíc dostupná kdekoliv na světě. Na jejím vývoji začal její ruský konstruktér Michail Kalašnikov (1919-2013) pracovat v roce 1945. Rozhodl se přitom zkombinovat to nejlepší z americké M1 Garand a německé StG 44. Puška je vcelku těžká, váží 4,3 kg, a používat se začala v roce 1949.

V roce 2006 vyrábělo kalašnikovy nelegálně 30 zemí světa, zatímco ruskému výrobci hrozil roku 2009 bankrot. Díky krokům k zajištění licence se o pět let později opět dostal do zisku. Československý samopal vzor 58 zvnějšku AK-47 připomíná, jeho vnitřní mechanismus je však jiný.

Bezpilotní letoun

Kdy se objevil: 1994

Kde: USA

Materiál: kompozit

Účel: průzkum a přesně cílené dálkově řízené útoky

Velikost: MQ-1 Predator: délka 8,22 m, výška 2,1 m, rozpětí 14,8 m

V 80. letech se americká CIA a Pentagon začaly zajímat o možnosti bezpilotních letounů a dronů. V roce 1994 byl vyvinut bezpilotní letoun Predator, který se vyznačoval dlouhou vytrvalostí a byl vzdáleně ovládán operátorem, klidně i z jiného kontinentu. Po útocích na newyorská Dvojčata byla vytvořena upravená verze letounu schopná nést řízené střely. Letouny byly nasazeny v bojích o Afghánistán, Bosnu, Kosovo, Irák, Jemen a Libyi. Už se nepoužívají, v roce 2007 byly nahrazeny bezpilotními letadly MQ-9 Reaper.

Dalším bezpilotním letounem USA je RQ-4 Global Hawk, který je schopný poskytovat snímky rozsáhlých zeměpisných oblastí ve vysokém rozlišení. Funguje za každého počasí ve dne i v noci. Může být ve vzduchu nepřetržitě až 24 hodin, není totiž dálkově řízen pilotem.
Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …