Světový oceán pokrývá 71 % povrchu naší planety, ale 95 % mořských hlubin zůstává člověkem neprozkoumáno. Brání nám v tom temnota a zničující tlak. Co všechno jejich slané vody ukrývají? Vraky lodí, motory Apolla 11 a možná i bájnou Atlantidu. Odhalte s námi tajemství, která už oceány a moře vydaly…

1. Počítač z Antikythéry

Když se Elias Stadiatos, sběrač mořských hub, potápěl na jaře roku 1900 u řeckého ostrova Antikythera, nemohl tušit, jaký cenný artefakt se skrývá ve vraku římské lodi, kterou tehdy objevil. Nejprve se zdálo, že jde jen o zkorodovaný kus bronzu a dřeva.

Jeho stáří se odhadovalo na 205 až 60 let př. n. l. Teprve roku 1902 si archeolog Valerios Strais všiml, že jeden fragment silně připomíná ozubené kolo. Tím ale veškeré zkoumání na téměř 50 let ustalo.

Šlo o první počítač na světě?

Až roku 1951 se podivným artefaktem z římské lodi začal opět někdo zabývat. Byl to britský historik Derek J. de Solla Price. Podrobil předmět gama a rentgenovým paprskům, které odhalily jeho vnitřní konstrukci.

Výsledky jeho bádání byly zveřejněny až roku 1974. Další zkoumání proběhlo v roce 2005. Vyšlo najevo, že mechanismus z Antikythéry, jak byl artefakt pojmenován, představuje starověký mechanický počítač, který dokázal přesně předpovídat postavení Slunce a Měsíce, včetně jejich zatmění, a počítal i s přestupnými roky.

Jak se ho Řekům povedlo zkonstruovat?

Je velkou záhadou, kde antické civilizace získaly znalosti potřebné ke konstrukci takového mechanismu, princip ozubených kol neměli údajně Řekové vůbec znát.

Na jeho zákonitosti pak svět navíc na dlouhou dobu zapomněl, znovu objeveny byly až ve 14. století při vývoji astronomických hodin. Diferenciální převody pak byly zkonstruovány až v 16. století. Kompletní funkčnost mechanismu není zatím plně popsána. Podrobnosti vzniku tohoto prvního počítače tak stále zůstávají záhadou.

2. Nové Stonehenge v Baltském moři

Švédský tým „Ocean X“ v čele s Peterem Lindbergem se profiluje jako skupina lovců pokladů.

Když se v červnu roku 2011 členové týmu potápěli v jižní části Botického zálivu mezi Švédskem a Finskem a prohledávali s pomocí přístrojů mořské dno, narazili na předmět, který podle jejich názoru nemohl být dílem přírody.

Jejich nepříliš kvalitní sonar zobrazil kruhový objekt o průměru asi 60 metrů a výšce 8 metrů s prvky, které připomínaly rampy, schodiště a další struktury. Domnívali se, že našli ztroskotané UFO.

Objevili Milenium Falcon, nebo snad nové Stonehenge?

Na místo se vrátili znovu v červnu následujícího roku, aby jej lépe prozkoumali. Jakmile se ale k útvaru přiblížili, veškerá technika přestala fungovat. Když jimi pořízené snímky obletěly svět, začaly se objevovat návrhy, oč by se mohlo jednat.

Jedni tvrdili, že jde o nový Stonehenge na dne moře, jiní v předmětu spatřovali Milenium Falcon, hvězdnou loď z filmové ságy Star Wars. Další pak potopenou ruskou loď, či dokonce nacistickou podmořskou základnu.

Vědci vyjádřili skepsi

Tým Ocean X na místě rovněž odebral vzorky hornin, které odeslal na analýzu. Volker Bucher, docent geologie na univerzitě ve Stockholmu, je pečlivě prozkoumal a zjistil, že mezi nimi převládá žula, rula a pískovec, tedy nic neobvyklého.

Jeden ze vzorků byl sopečného původu, což profesor připsal tomu, že se do oblasti dostal v souvislosti s táním ledovců před mnoha tisíci lety. Většina dalších vědců, kteří se k objevu vyslovili, vyjádřila pochyby nad tím, že by mělo jít o „mimozemský objekt“. Naopak se shodli na tom, že s vysokou pravděpodobností půjde o dílo přírody.

3. Ztracené město Alexandrie

Makedonský král Alexandr Veliký (356–323 př. n. l) vybudoval v roce 331 př. n. l. na pobřeží Středozemního moře v severní Africe město, které pojmenoval po sobě, Alexandrie.

Ta se stala významným vědeckým, kulturním, obchodním i politickým centrem celého helénistického světa. Po sebevraždě egyptské královny Kleopatry VII. v roce 30 př. n. l. se město dostalo pod římskou nadvládu a stalo se centrem křesťanství.

Když v polovině 7. století spadla Alexandrie pod perskou a následně arabskou nadvládu, začala upadat.

Smetla ji vlna tsunami

Velká část města byla zničena při zemětřesení, které roku 356 n. l. postihlo Krétu. Následná vlna tsunami pak zasáhla jihovýchodní pobřeží Středozemního moře, především Libyi, Alexandrii a deltu Nilu. Další zemětřesení v roce 956 n. l.

poté zničilo maják na ostrově Faros. Ruiny Kleopatřina paláce ležely pod hladinou moře přes 1600 let, než byly roku 1998 objeveny týmem podvodních archeologů v čele s Francouzem Franckem Goddiem.

Vznikne v Egyptě první podmořské muzeum na světě?

Nalezli nejen mramorové podlahy a zlomené sloupy paláce, ale také sochy. Například kamennou hlavu, která zřejmě představuje Caesariona, syna Kleopatry a jejího milence, římského císaře Galia Julia Caesara, jenž z Kleopatry učinil královnu Egypta.

Dále dvě sfingy, z nichž jedna pravděpodobně zobrazuje Kleopatřina otce Ptolemaia XII. A řadu dalších artefaktů, třeba sošku faraona, rituální nádoby z bronzu či amulety velké jako lidský nehet.

Egypt má v plánu v Alexandrijském zálivu vystavět podvodní muzeum, kde si turisté budou moci tyto potopené ruiny starověkého města prohlédnout.

4. Záhadný kruhový kámen 

V roce 2003 nalezl tým badatelů z univerzity v Tel Avivu podivné kruhové těleso asi 9 metrů pod hladinou Galilejského jezera, které se nachází u Golanských výšin v Izraeli. Záhadný objekt tvoří neopracované čedičové bloky uspořádané do tvaru kužele.

V nejširším místě měří 70 metrů, na výšku má 10 metrů a jeho váha je odhadována na 60 000 tun. Jaké je stáří tohoto kamenného tělesa?

Pokud se písek na mořském dne ukládá rychlostí 1–4 mm za rok, a stavbu obklopovaly 2–3 metry písku, pak by mohlo být staré 2 až 12 tisíc let.

Sloužilo místo jako pohřebiště, nebo snad obřadní svatyně?

Dohady panují zejména ohledně toho, k čemu záhadná kamenná stavba sloužila. Dani Nadel, archeolog z Haifské univerzity, který se na výzkumu podílel, se domnívá, že mohlo jít o pohřebiště, případně obřadní místo či o rampu. Jistého ale není nic.

Zvláště proto, že podmořský průzkum je velice nákladný. Na druhou stranu skutečnost, že se kámen nachází pod vodou, jej ochránila před působením povětrnostních podmínek a umožnila, aby se zachoval v tak dobrém stavu.

Výstavba byla organizovaná, stejně jako u Stonehenge

Archeologové jsou si jistí, že ať už místo sloužilo k jakémukoliv účelu, pro ty, kteří jej postavili, bylo velmi důležité. Kameny na stavbu, až dva metry široké a vážící 90 kg jeden, bylo totiž nutné na místo dopravit z několik set metrů vzdáleného lomu.

Civilizace, která se rozhodla pro jeho výstavbu, tak musela být dostatečně organizovaná, aby to zvládla. To je ostatně vede i k závěru, že místo bylo zřejmě postaveno na souši a až později zatopeno vodou z jezera, jehož hladinu následně významně zvedlo.

5. Zmizelé dávné město Herakleion

Nález ztraceného města, kterému antičtí Řekové říkali Herakleion a Egypťané Thonis, je opět spojen se jménem francouzsko-italského podvodního archeologa Francka Goddia (našel i Alexandrii).

Ten podmořské ruiny města objevil spolu se svým týmem roku 2000 asi 2,5 km od břehu v zálivu u egyptského města Abúkir.

Nechybělo přitom málo a město Herakleion – Thonis by navždy upadlo do zapomnění, s pouze několika zmínkami o něm v klasických řeckých textech a pár nápisy nalezenými archeology.

Útočiště pro krásnou Helenu

Počátky tohoto starověkého egyptského města sahají až do 12. století př. n. l. a zmiňovali se o něm i řečtí historikové, například Strabon (64 př. n. l. –23 n. l.) či Hérodotos z Halikarnassu (484–425 př. n. l.).

Ten dokonce tvrdil, že město navštívil Paris s Helenou Trójskou, když prchali před jejím žárlivým manželem, králem Menelaem, než vypukla Trójská válka. Město měl rovněž navštívit udatný bojovník Herkules, po němž je údajně pojmenováno.

Osudné záplavy a zkapalňování půdy

Největšího rozkvětu dosáhl tento významný obchodní přístav ležící v deltě Nilu mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. V průběhu 2. století př. n. l. ho ve funkci hlavního egyptského přístavu nahradila Alexandrie a město začalo pomalu upadat.

Navíc bylo oslabeno kombinací zemětřesení, vln tsunami a zvedající se hladiny moře.

Osudným se mu staly záplavy na konci 2. století př. n. l., které vedly k postupnému zkapalňování půdy, až město ke konci 8. století zcela zmizelo v moři.

6. Prokleté smaragdy Jaye Miscoviche

Joseph „Jay“ Miscovich byl realitní makléř, podnikatel a začínající potápěč z Pensylvánie. Rád investoval do netradičních aktivit, proto například poskytoval peníze lovcům pokladů.

Díky jednomu z těchto jeho počinů bylo možné najít vrak španělské galeony Nuestra Señora de Atocha u pobřeží Key West.

Recese roku 2008 ho však finančně zničila a on se rozhodl přestěhovat na Floridu, kde se seznámil s místním potápěčem Stephenem Elchleppem, který ho učil potápět.

Sbíral drahokamy ze dna moře jako třešně

V lednu roku 2010 zakoupil Miscovich mapu údajného pokladu, která je s Elchleppem zavedla do mezinárodních vod asi 40 mil od pobřeží Key West. Hloubka moře byla v těch místech kolem 16 metrů.

Na dně našli stovky neopracovaných smaragdů, které začali sbírat doslova jako třešně. V jejich blízkosti se však nenacházela žádná loď, ze které by mohly pocházet. Miscovich hned začal přemýšlet, jak nalezené drahokamy zpeněžit.

Oslovil investory a zakoupil loď, aby mohl zahájit vyzvedávání drahých kamenů z mořského dna ve velkém.

Pravé, nebo falešné?

Nakonec jich bylo na 70 kilogramů v hodnotě několika milionů dolarů. Obří nález vyvolal nejen zájem médii, ale i státních institucí, které Jayi Miscovichovi, do vyjasnění vlastnictví smaragdů, zakázaly drahokamy prodat.

Ten se začal chovat velice podivně, zvláště poté, co vyšlo najevo, že kameny byly pokryty epoxidem, polymerem vynalezeným až na počátku 20. století. Když od něj začali investoři dávat ruce pryč, neustál to a v říjnu 2013 spáchal sebevraždu.

V roce 2014 se pak majitel jednoho obchodu s drahokamy na Floridě přiznal, že si od něj surové smaragdy v hodnotě 80 000 dolarů Miscovich roku 2010 koupil.

7. Potopené indické město

Na severovýchodě Arabského moře se u pobřeží indického státu Gudžarát nachází Khambhátský (Kambajský) záliv.

V prosinci roku 2000 u něj zaměstnanci Národního institutu oceánských technologií (NIOT) objevili artefakty (části soch, keramiku či lidské zuby), které měly dokazovat, že v místě žila dávná civilizace.

Jedním z nalezených předmětů byl i kus opracovaného dřeva, jehož stáří bylo pomocí radiouhlíkové metody odhadnuto na 9500 let. To by z naleziště činilo nejstarší sídliště městského rázu na planetě.

Existovala zde dávná civilizace?

Není to ovšem tak jisté, jak by se mohlo zdát. Naopak! Řada předních odborníků a archeologů zpochybnila důvěryhodnost nálezu, a to hned z několika závažných důvodů.

Tím prvním je fakt, že objev nebyl učiněn během kontrolovaných archeologických vykopávek, ale při bagrování. Jiná námitka zněla, že nález téměř 10 000 let starého dřeva nic nevypovídá o existenci dávné civilizace.

V té době byla totiž hladina Arabského moře nižší než dnes a její vzestup mohl smést celé lesy.

Spousta nejasností ohledně pravosti nálezu

Pochybnosti vzbudily i kousky nalezené keramiky. Dle vědců jsou tak malé, že lze jen stěží určit, zda jde o lidský výtvor, nebo dílo přírody. Zároveň dodávají, že tak malé kousky mohly být na místo dopraveny prakticky odkudkoliv.

Oblast Khambhátského zálivu navíc byla a je velice tektonicky aktivní. Častá zemětřesení zde nejsou výjimkou, stejně jako silné mořské proudy.

To vše brání tomu, aby mohly být nalezené artefakty bezpochyby spojeny s tímto místem a spolehlivě určeno jejich stáří.