Někoho unést není jen tak, vyžaduje to většinou dlouhodobé plánování včetně sledování oběti a přihlédnutí k jejím návykům. Aby se něco takového vyplatilo, je třeba si vyhlédnout někoho, za jehož únos budou jeho blízcí ochotni zaplatit hodně, hodně peněz. Proto se v hledáčku únosců tak často ocitají opravdoví boháči.
John R. Thompson, prezident společnosti Firestone
Kdy unesen: 18. června 1973
Jaké výkupné je požadováno: 3 milionů dolarů
Jak dopadli únosci: unikli spravedlnosti
V roce 1955 je argentinský prezident Juan Perón (1895–1974) v rámci vojenského puče svržen a musí utéct do exilu. Moci v Argentině se ujímá pravicově orientovaná vojenská junta.
V 60. letech v zemi postupně vznikají marxistické bojové skupiny, které se snaží tuto juntu svrhnout.
Nejsilnější pozici mezi těmito guerillovými skupinami mají takzvaní Montoneros, odkazující se svým jménem na jezdecké milice, které v 19. století podporovaly vznik federalismu během argentinských občanských válek, a dělnická strana zvaná Lidová revoluční armáda (Ejército Revolucionario del Pueblo) neboli ERP.
Zajatcem guerilly
Obě tyto organizace marně shánějí finance na svoji činnost. Ačkoli vycházejí ze sovětského marxismu, Rusko se zdráhá je podpořit. Peníze na nákup zbraní tak získávají přepadáváním bank, loupežemi a unášením boháčů.
Dne 18. června 1973 unáší ERP Johna R. Thompsona, prezidenta společnosti Firestone vyrábějící pneumatiky, na cestě z kanceláře do jeho domu na předměstí Buenos Aires.
Jeho vůz obklopí deset ozbrojených mužů, jedoucích v pěti vozidlech, a přinutí řidiče zastavit.
Raději pryč ze země
Ze zajetí ho propouštějí „v dobrém zdraví“ až 6. července poté, co za něj obdrží výkupné ve výši 3 miliony dolarů. Padesátiletý jednatel společnosti se následně se svojí manželkou Celií stěhuje ze země, přesidlují do brazilského São Paula.
V době svého únosu už je pátým americkým výkonným ředitelem, uneseným ERP v Argentině.
Od roku 1969 si partyzáni tímto způsobem přicházejí na 15 milionů dolarů, před Thompsonem obdrželi nejvíce za propuštění prezidenta British American Tobacco Company, Francise Victora Brimicombeho, a to 1,8 milionu dolarů.
Charles Lockwood, výkonný ředitel několika společností
Kdy unesen: v roce 1973 a 1975
Jaké výkupné je požadováno: 1 milion dolarů
Jak dopadli únosci: zastřeleni
Hned dvakrát unáší Lidová revoluční armáda (ERP) Charlese Lockwooda, ředitele několika společností včetně britské Acrow Steel a argentinské Roberts Finance Company. Poprvé k tomu dochází v roce 1973 a drží ho po dobu 54 dní.
Propouští ho v okamžiku, kdy za něj dostává výkupné ve výši jednoho milionu dolarů. Znovu ho unáší dne 31. července 1975 při cestě do práce. Během potyčky zraní partyzáni dva Lockwoodovy bodyguardy a jeho řidiče.
Tři miliony dolarů pro únosce
Osvobozen je o měsíc později policií, která provádí razii v domě ve čtvrti Pilar v severní části Buenos Aires, obývaném členy Lidové revoluční armády. Během ní zastřelí čtyři z Lockwoodových únosců.
Sedmašedesátiletý výkonný ředitel britského původu Charles Agnew Lockwood vyvázne z přestřelky bez zranění, ale viditelně otřesený. Následně se společně s manželkou a dvěma dcerami rozhodne opustit Argentinu a přesunout se na blíže nespecifikované místo.
Juan a Jorge Bornovi, stojící v čele korporace na zpracování potravin
Kdy unesen: 19. září 1974
Jaké výkupné je požadováno: 60 milionů dolarů
Jak dopadli únosci: unikli spravedlnosti
Guerillová skupina Monteneros osnuje únos bratrů Juana a Jorgeho Bornových, kteří stojí v čele nadnárodní korporace Bunge & Born, zabývající se zpracováním potravin (dnes známá jako Bunge Limited).
K únosu dochází dne 19. září 1974, když se oba bratři přesouvají vozem z domova do kanceláře.
Pomocí falešných dopravních značek, ukradených vozidel veřejné dopravy a zhruba 20 partyzánů, oblečených v uniformách zaměstnanců veřejných služeb, řidičů a policistů odkloní příslušníci skupiny Monteneros dopravu v inkriminované části města a oba muže unesou.
Rekordní výkupné
Během únosu zastřelí manažera společnosti Alberta Bosche a řidiče Juana Carla Peréze. Následně unesou ještě dalšího manažera Bunge & Born, Alfreda Margarita, který slouží jako prostředník při vyjednávání.
Požadavek únosců zní 60 milionů dolarů a umístění busty Juana Peróna a jeho ženy Evity do všech továren společnosti.
Po zaplacení výkupného propustí, po devíti měsících věznění, partyzáni nejprve staršího z bratrů Bornových, Juana, o 45 dní později i Jorgeho, a následně i manažera Margarita. Bornovi se následně stěhují do Brazílie.
Zajímavost
Před opuštěním země plní bratři Bornovi další požadavek únosců – distribuují jídlo a oblečení v hodnotě jednoho milionu dolarů chudým lidem na 60 místech v zemi. Policie ale většinu zásilek zadrží ještě před dodáním.
Samuel Bronfman, syn výrobce destilátů
Kdy unesen: 8. srpna 1975
Jaké výkupné je požadováno: 2,5 milionu dolarů
Jak dopadli únosci: obvinili oběť z naplánování vlastního únosu
Dne 8. srpna 1975 tráví Sam Bronfman večer v tudorovském sídle svého otce v Yorktown Heights ve Wechesteru ve státě New York.
Je synem Edgara Bronfmana, miliardáře a vlastníka továrny na destiláty Seagram Company, jejíž hodnota je v té době odhadována na 750 milionů dolarů, dnes 3,5 miliardy dolarů. Během večeře při svíčkách se podává studená zeleninová polévka, rostbíf a jako dezert mousse au citron. O půl dvanácté v noci se Sam se všemi loučí a odjíždí.
Zavolejte otci, byl jsem unesen
Právě odpromoval na Williams College, kde hrál za univerzitu tenis a redigoval sportovní sekci školních novin. Chystá se pracovat v časopise Sports Illustrated.
Jeho vztah s přítelkyní Melanií Mannovou, se kterou se seznámil v prvním ročníku, spěje k manželství. V budoucnu by se měl stát dědicem rozsáhlého impéria svého otce, teď si ovšem užívá bezstarostnosti mládí. Je proto načase vymést pár barů.
V 1:45 v noci zazvoní v sídle v Yorktown Heights telefon. Když ho rozespalý komorník zvedne, uslyší na druhé straně Samův hlas: „Zavolejte mému otci, byl jsem unesen.“
Kulka s kyanidem pro otce
Edgar Bronfman následně stráví tři noci pobíháním mezi telefonními budkami na Kennedyho letišti, kam mu únosci v přesně stanovené časy volají se svými požadavky.
Žádají výkupné ve výši 2,5 milionu dolarů a vyhrožují, že pokud se plán nezdaří, zabijí i samotného Edgara s použitím kulky obsahující kyanid.
Ve tři hodiny ráno dne 16. srpna se potom Edgar dle instrukcí potkává s neznámým mužem pod akvaduktem ve Woodside v newyorském Queensu a předává mu výkupné.
Hloupá chyba pachatele
V okolí je ukryto na sto agentů FBI v utajení na motorkách, v nákladních autech, v dodávce i vrtulníku. Přesto se únosci podaří jim v rezavě zbarveném oldsmobilu i s výkupným zmizet. Naštěstí pro policii udělá muž chybu, protožr prchá ve svém vlastním voze.
Stačí tak jen vyhledat jeho poznávací značku a stopa je dovede k jistému Dominicovi Byrnovi, řidiči limuzíny a irskému přistěhovalci.
On sám pak přivede policii k bytu, kde uneseného Sama Bronfmana vězní jeho společník Mel Patrick Lynch, hasič.
Strůjcem vlastního únosu
Oba muži se k únosu přiznají. Zdá se, že případ je uzavřen. Sam je osvobozen, peníze navráceny jeho otci. Zdání ale klame. Do případu vstupuje obhájce únosců Peter DeBlasio a přináší nový náhled na situaci.
Strůjcem svého vlastního únosu má být Sam Bronfman sám. S charismatickým Lynchem má udržovat homosexuální vztah, který před rodinou tají, protože homosexualita je tehdy považována téměř za zločin. Proto chce údajně získat prostředky, aby mohl žít v ústraní se svým milencem.
Pravda nakonec vychází najevo
Tomu nakonec uvěří i porota, neboť Lynch i jeho právník předvedou u soudu skutečnou show, zatímco Bronfman si jen nervózně kouše nehty. Pravda tak vychází najevo až v roce 2020, kdy DeBrasio vydává knihu, ve které se dozná k tomu, že šlo o lež.
V prosinci téhož roku pak umírá. Tehdy 67letý Sam Bronfman je rád, že pravda konečně vychází najevo. Přišla ho ovšem poměrně draho, otec firmu převedl na jeho mladšího bratra, který ji svými rozhodnutími připravil o část jmění. Sam se v tichosti oženil s Melanií a žil v ústraní.
Édouard-Jean Empain, významný průmyslník a ředitel skupiny Schneider
Kdy unesen: 23. ledna 1978
Jaké výkupné je požadováno: 80 milionů francouzských franků
Jak dopadli únosci: jeden zabit, ostatní zatčeni
V pondělí 23. ledna 1978 v 10:30 hodin vyzvedne jako obvykle barona Empaina limuzína před jeho domem a míří s ním do kanceláří, které jím řízená skupina Schneider vlastní na prestižní pařížské adrese poblíž Vítězného oblouku.
Náhle položí před vozem svůj moped na silnici neznámý muž v předstírané nehodě, čímž přinutí Empainovu limuzínu zastavit. Několik ozbrojených mužů sváže řidiče a hodí ho do vedle stojící dodávky. Další únosci spoutají barona v jeho autě a ujedou s ním pryč.
Má únos politické pozadí?
O několik hodin později je limuzína nalezena v podzemní garáži, nejsou v ní ale žádné použitelné otisky. Baronova řidiče Jeana Denise únosci zanedlouho také propustí, ale moc policii nepomůže, neviděl pachatelům do tváře.
Vzpomene si však, že jeden z nich mluvil německy. O den později se k akci veřejně přihlásí ozbrojená maoistická skupina NAPAP, což přivede policii na myšlenku, že jde o politicky motivovaný čin. Mezitím ale skuteční únosci kontaktují rodinu se svými požadavky.
Useknutý malíček ve formaldehydu
Chtějí 80 milionů franků, a že to myslí vážně, dokládají tím, že ve skříňce na nádraží Gare de Lyon nechávají Empainovy doklady, baronův ručně psaný vzkaz ženě i jeho malíček konzervovaný ve formaldehydu.
A vyhrožují, že pokud nebudou jejich požadavky splněny, brzy budou následovat další části baronova těla. O šest dní později rodinu kontaktují znovu a varují ji, aby nezapojovala do vyjednávání policii.
Bití, mučení a hladovění
Předání peněz, ovšem jen části, protože zbytek do požadované váhy tvoří jen papír, je několikrát odvoláno. Baron tak v zajetí, které zahrnuje i hladovění, bití a mučení, tráví dlouhých 63 dn,í připoutaný ve sklepě na předměstí Paříže.
Zpackané předání peněz se nakonec mění ve dvoudenní honičku, při které je jeden z únosců zabit a další, Alain Caillol, je zraněn a zatčen.
Policii se ho nakonec podaří přimět ke spolupráci a on volá svým dalším komplicům, aby Empaina propustili. Policie ho o chvíli později nalezne, jak se dezorientovaně potuluje po Paříži. Během věznění zhubnul 20 kilogramů.
Zajímavost
Alan Caillol se později nechává slyšet: „Byl tam obrácený stockholmský syndrom, morálně nás ovládal, každý v něm viděl sen o tom, čím chtěl být: hezký, bohatý, mocný, inteligentní…“
Jan Philipp Reemtsma, dědic tabákové společnosti
Kdy unesen: 25. března 1996
Jaké výkupné je požadováno: 30 milionů dolarů
Jak dopadli únosci: dopadeni a odsouzeni
Dědic tabákové společnosti Reemtsma Cigarettenfabriken, spojované s nacisty, Jan Philipp Reemtsma, prodává v roce 1980 svůj 53% podíl v ní společnosti Tchibo. Stydlivý samotář se chce věnovat literatuře a filantropii.
S majetkem 700 milionů eur se dodnes řadí mezi 150 nejbohatších Němců, což k němu zřejmě přivádí i únosce. Dne 25. března 1996 si na něj počíhají před jeho hamburským domem a uvězní ho. Za jeho propuštění požadují 20 milionů německých marek.
Chceme víc peněz!
Po dvou neúspěšných pokusech o předání výkupného, ke kterým nedochází, protože se únosci bojí, že jde o policejní léčku, nakonec zvyšují svůj požadavek na 30 milionů. Výslednou sumu mají tvořit napůl německé marky a napůl švýcarské franky.
Mezitím zadržují Reemtsmu ve sklepě pronajatého domu v Brémách. Pravidelně mu však kupují jídlo, a dokonce i knihy. Poté, co se únosci dočkají peněz, propouštějí dne 26. dubna nezraněného Reemtsmu na svobodu.
Hlavní pachatel uniká spravedlnosti
O pouhý měsíc později policie zadržuje dva z pachatelů ve Španělsku, v únoru 1997 jsou oba postaveni před soud a následně usvědčeni z únosu. Wolfgang Koszics je odsouzen k deseti a půl roku vězení.
Přizná se, že únos plánoval spolu s hlavním podezřelým, po kterém policie stále pátrá. Stojí za pronájmem domu i nákupem jídla a knih pro Reemtsmu, přiznává i telefonát ohledně platby výkupného.
Na samotném únosu se však nepodílí, poprvé s uneseným navazuje kontakt, až když už je uvězněný.
14,5 roku vězení
Druhým obviněným je Peter Richter, který za spolupachatelství na únosu dostává pět let vězení. Hlavní pachatel však spravedlnosti stále uniká. Reemtsma proto pověřuje jeho vypátráním vlastní tým vyšetřovatelů.
S jejich pomocí se podaří vysledovat stopy hlavního organizátora únosu, Thomase Dracha, až do Argentiny. Tam je v roce 1998 zatčen a o tři roky později odsouzen ke 14,5 roku vězení.
Velká část peněz z výkupného, které se pachatelé pokusili „vyprat“ ve východní Evropě, není nikdy nalezena. O svém únosu sepisuje Reemtsma knihu s názvem Im Keller (Ve sklepě), kterou vydává v roce 1997.
