Vodní tok, vinoucí se průmyslovým Clevelandem po desetiletí zapáchá jako septik. Pro obyvatele města platí pravidlo: pokud se někdo do vody namočí, musí spěchat do nemocnice. Nikdo ale nic neřeší. Stačí však malý oheň, aby se věci daly do pohybu a došlo ke změnám legislativy.
Vodáci na řece, volavky poblíž mostu, restaurace a bary na břehu plné lidí. Ještě před půl stoletím by byl takový pohled nemyslitelný. Po desítky let nežily v řece Cuyahoga žádné ryby ani jiní živočichové.
Voda je v té době téměř vždy pokryta ropnými skvrnami a bublá jako smrtící lektvar. Někdy na její hladině plují krysy a místní obyvatelé vzpomínají, že jejich těla byla často tak nafouklá, že dosahovala velikosti menších psů.
Je to nepříjemná realita, ale lidé v Clevelandu jsou na to zvyklí.
Řeka, která při své cestě severovýchodním Ohiem míří k Erijskému jezeru, do kterého se vlévá, se zejména v oblasti Clevelandu mění ve stoku, znečištěnou odpadem ze zdejších průmyslových společností.
Čas od času na ní vzplane požár, ale teprve ten v roce 1969 se zapíše do historie města a změní osudy řeky.
30 minut, které změnily historii
Není první ani největší. Těch předchozích není málo, některé z nich dokonce zabíjejí lidi a způsobí škodu v řádech milionů dolarů. Přesto nemají vliv na regulaci průmyslu a přijetí bezpečnostních opatření.
Důležitější je udržet ekonomiku na vzestupu, podpořit růst města a dostatek pracovních příležitostí pro jeho obyvatele. Teprve tento oheň má všechno změnit.
Ropná skvrna na řece vzplane ráno v neděli 22. června 1969. Hoří jen asi půl hodiny, požár snadno zlikvidují hasiči.
Poškodí jen železniční most a událost je považována za tak málo významnou a krátkou, že se nepodaří získat jedinou fotografii a i největší a nejznámější periodika otiskují pouhé ilustrační snímky (na titulní fotografii u tohoto článku je požár v roce 1952).
Teprve v následujících měsících a letech získává tento incident svůj zvláštní význam.
Clevelandští radní se přišli osobně přesvědčit, v jakém stavu je řeka v jejich městě. Radostné zjištění to nebylo.
Bratři v akci
Den po požáru clevelandský starosta Carl Stokes (1927-1996), první Afroameričan v takové funkci v jakémkoliv velkém americkém městě, uspořádá tiskovou konferenci a požádá vládu o pomoc při čištění řeky.
To, co mohlo zůstat nevýznamnou místní událostí se dostane do národních zpráv. Brzy nato vláda vytvoří Agenturu pro ochranu životního prostředí a schválí zákon o čistotě vod.
Mezi těmi, kdo hlasují pro tuto legislativní změnu je i kongresman Louis Stokes (1925-2015), bratr starosty Clevelandu. I když je incident relativně malý, oba bratři pomohou utvářet veřejné vnímání toho, že jde o určitý bod zlomu.
Vzkříšená řeka
V průběhu dalších let se řeka mění ze stoky na místo pro rekreaci a trávení volného času. Po její hladině se prohánějí lidé na různých plavidlech, na březích sedí rybáři. Přes svůj „nový život“ však řeka stále není v ideální kondici.
Vykazuje známky své dřívější degradace. Hladiny polychlorovaných bifenylů (PCB) a rtuti zůstávají stále poměrně vysoké zejména u dna po celé délce vodního toku. Ale i s těmito nedostatky se Cuyahoga nedá srovnávat s tím, čím byla před 50 lety.
V řece dnes žije okolo 70 druhů ryb, které při konzumaci ne častěji než jednou měsíčně kvůli přetrvávající kontaminaci nejsou zdraví nebezpečné. „Tato řeka je jako biblický Lazar, který vstal z mrtvých,“ tvrdí Jane Goodmanová, výkonná ředitelka neziskové organizace na podporu ozdravení a obnovy řeky.
