„Chci se stát zahradníkem,“ projeví svoje přání v roce 1854 tehdy teprve 15letý Karel Němec, syn spisovatelky Boženy Němcové. Nic nebrání tomu, aby se mu jeho touha také splnila.

„Studuj literaturu a vynikneš ve svém oboru,“ nabádá ho neustále matka Božena Němcová (1820–1862) a Karel Němec (1839–1901) se skutečně noří do odborných knih plných složitých botanických názvů.

Jakmile skončí v roce 1854 nižší reálku, hned na podzim nastoupí do učení u známého pražského zahradníka Josefa Fialy, který působí ve Společenské zahradě Na Slupi (dnešní Botanická zahrada).

„Potřeboval bych na zkušenou do ciziny,“ uvědomuje si ale, i když jinak je u svého učitele velmi spokojený. Příležitost naštěstí brzy přijde.

Od zámeckého učně k učiteli

Rodina mu pomáhá rozvíjet jeho budoucí kariéru. V Zaháni (na jihozápadě dnešního Polska) od roku 1845 pobývá matka Němcové a také její sestra. „Můj vnuk je velmi šikovný učeň.

Jistě by práci zahradníka zvládl,“ přimlouvá se v roce 1856 babička u vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Karel s její podporou skutečně získává místo zahradnického pomocníka v zaháňském zámeckém parku.

Sotva 17letý mladík sem odchází v roce 1856 a pobude zde dva roky. Tahle zkušenost mu ale nestačí. Vyráží na krátký pobyt do císařské zahrady Sanssouci v Postupimi u Berlína. Pak se vrací zpět do Čech a stává se zahradníkem v Rájci nad Svitavou.

„Jak docílit, aby květy vydržely do nejdéle?“ láme si hlavu nad zdejším záhonem jiřin. Zdokonaluje se tu v pěstování a šlechtění květin, ale ani tady dlouho nevydrží a opět míří za dalšími zkušenostmi. Získává místo v anglickém parku v pražské Klamovce.

Už jako mladý se ve svém oboru stává skutečnou autoritou. Své zkušenosti zúročí v pouhých 31 letech, když si ho zavolají do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře. Nastupuje sem 11. července 1870 jako učitel zahradnictví.

Velmi plodný muž

„Musíš psát pořádně, jinak ten název rostliny nikdo nepřečte,“ napomíná smírně Karel Němec svého studenta na táborské akademii. Student se zastydí a hned svoji chybu napraví. Kromě ovocnictví a botaniky tu Němec učí i krasopis.

Ke svým studentům je velmi vstřícný. Jako skutečný odborník má u nich obrovskou autoritu a jeho připomínky si berou k srdci. Táborským zahradám věnuje i spoustu svého volného času.

Opravdový vrchol jeho kariéry ale přichází v roce 1896. Stává se ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze-Troji.

Ústav založený v roce 1870 je vůbec nejstarší institucí tohoto druhu v Rakousko-Uhersku a za Němcovy správy se stává moderní institucí, která do praxe připraví spoustu odborníků na pěstování ovoce.

Kromě plodné ovocnářské kariéry ovšem Němec stihne ve dvou spokojených manželstvích zplodit sedm dětí. Umírá v roce 1901.