V obleku oděný pianista dokresluje atmosféru luxusní restaurace. Číšníci beze slov kmitají a hostům přináší sněhově bílé talíře, na nichž jsou drobné porce jídel. Nemají ani ponětí, že jedním ze zákazníků je obávaný kontrolor z Michelinského průvodce!
Řízek s bramborem byste si asi objednali těžko. V restauracích se podávají totiž úplně jiné speciality a nacpání břicha je nezapomenutelným gastrozážitkem.
Svérázný marketing
Když se v roce 1900 koná Světová výstava v Paříži, bratři André (1853–1931) a Édouard (1859–1940) Michelinovi sestaví šikovného průvodce. Jde o reklamní tah, kdo si koupí jejich pneumatiky, obdrží brožurku s cennými informacemi.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Řidiči i cyklisté se v ní dočtou, kde je jaký mechanik, lékař či co si nenechat ve městech Francie ujít. Tehdy vytisknou 35 tisíc exemplářů a v tradici pokračují. Průvodce rozšiřují i na Alžírsko s Tuniskem. Náklady tehdy atakují stotisícovou hranici.
Jenže po první světové válce přichází vystřízlivění. Lidé brožuru neberou vážně. „Ten buran si s tím podpíral stůl,“ soptí André Michelin po návštěvě jednoho ze servisů.
A tak začnou vybírat peníze, zároveň upozorňují na restaurace, kde se mohou řidiči slušně najíst. Za tímto účelem najímají několik inspektorů. V roce 1926 dokonce vzniká systém hvězd, restaurace mohou získat nejvíce tři, což značí ojedinělý gurmánský zážitek.
![Výtisk prvního průvodce je pořád k dostání na některých internetových aukcích. (Neznámý autor / wikimedia.commons.org / Volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/04/2-24-768x1155.jpg)
Francie, ráj mlsných jazýčků
Průvodce výrobce pneumatik si dává pauzu během druhé světové války. Na druhou stranu ale zmapování využívají Spojenci. Ti firmu poprosí, zda by brožuru z roku 1939 nemohli přetisknout pro vojenské využití.
Když krvavá vřava končí, svět křižují kontroloři, kteří testují restaurace. Veškeré výdaje hradí Michelin a inspektoři nesmí své zaměstnání prozradit ani svým nejbližším.
„Osamělý život a nedostatečně ohodnocená dřina,“ popíše práci bývalý kontrolor Pascal Rémy. Ten ve své knize popisuje celý systém.
Inspektoři píší hlášení, která jsou na základně každoročních setkáních vyhodnocena a následně se rozhodne, zda bude udělena hvězda.
A když už je řeč o oceněních, nejvíce tříhvězdičkových restaurací najdeme ve Francii, jejich počet se zastaví na rovných 31! O deset méně jich můžete navštívit v Japonsku, kterému patří druhá příčka.
![Kniha je nabitá velice užitečnými informacemi! (Trou/ wikimedia.commons.org / CC BY-SA 3.0)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/04/3-1-768x602.png)
Není kavárna jako kavárna
Jenže honba za kýženým titulem může přinést i smrt. Klidné vody rozčeří v únoru 2003 francouzský šéfkuchař Bernard Loiseau (1951–2003). Obává se totiž, že by jeho restaurace mohla ztratit michelinskou hvězdu, a tak raději spáchá sebevraždu.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Opačný problém řeší španělský kolega Julio Biosca, jehož menu michelinští kontroloři vychválí. Sám má ale pocit, že titul si vyslouží pokrmy, které potlačují jeho kreativitu, a tak požádá o odebrání hvězd.
Velké překvapení zavládne ve francouzském městě Bourges, tamní kavárna se v roce 2017 dostává do prestižního průvodce. Nakonec se ale zjistí, že ji inspektoři zaměnili za stejnojmenné zařízení v Paříži.
I přes všechny kontroverze jsou hvězdy znakem prestiže a kvality. Společnost zavádí také kategorii Bib Gourmand, v níž oceňuje výjimečně dobré restaurace za mírné ceny.
![Ve tříhvězdičkových restauracích je zážitek dechberoucí, porce jsou však skromné (Jack / wikimedia.commons.org / CC BY-SA 4.0)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/04/4-19-768x900.jpg)