Není to jen tak obyčejná večeře, ke které se sejde parta přátel. Je to nejslavnější večeře v dějinách malířství i křesťanského světa, plná napětí, záhad a údajně také zašifrovaných poselství.
Jeden z nejslavnějších obrazů v historii zachycuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři. Ač se to možná nezdá, situace na obraze je pro křesťanství klíčová a také notně dramatická a napjatá.
Zachycuje totiž okamžik šoku, kdy Ježíš oznamuje, že bude zrazen, a údajně zachycuje také moment zrození eucharistie, kdy bere chléb a víno, které se stanou klíčovým křesťanskými symboly.
Obraz, který má délku téměř 9 metrů (přesně 460×880 cm), nenajdete v muzeu, ale na stěně milánského kláštera Santa Maria delle Grazie. Ač je malován přímo na zeď, nejde o fresku. Ty se malují do mokré omítky.
Zub času si dává záležet
Leonardo Da Vinci (1452–1519) však volí zcela novou techniku. Aby dosáhl svítivějších barev a současně se zbavil nutnosti spěchat kvůli vysychající omítce, maluje olejem na suchou stěnu. Tím však obrazu příliš neprospěje.
Už na počátku 16. století se barva loupe a během dalších 50 let je dílo považováno za zničené. Nepřidají mu ani první pokusy o restaurování, ani vandalství napoleonských vojáků či bombardování města za 2. světové války.
Po četných opravách už tak dnes na obraze původních Leonardových tahů štětcem mnoho nenajdete. Přesto jde o jedno z nejstudovanějších uměleckých děl a dodnes se diskutuje o věcech, které do něj údajně daVinci zašifroval.
Vděčný zdroj pro parodie i konspirace
Leonardo vytváří obraz jako zakázku pro své patrony Ludovica Sforza (1452–1508) a Beatrici d’Este (1475–1497). Začne v roce 1495 a hotovo má o tři roky později.
Netuší, že se jeho dílo už od 16. století stane jedním z nejčastěji parodovaných a parafrázovaných výtvarných děl. Největší rozruch vzbudil Luis Buñuel filmem Viridiana, který Vatikán dokonce označil za rouhání.
A to ještě netuší, co s ním provedou autoři konspiračních teorií. Ti přijdou se slavným tvrzením, že Jan je ve skutečnosti Marie Magdaléna, která má být Ježíšovou těhotnou manželkou, ale také učedníkem, kterého si zvolil za svého nástupce.
