Členové zvláštní dvorské komise ve Vídni v druhé půli května 1621 nevěří svým očím. Právě obdrželi z Prahy prvních 25 rozsudků smrti pro vůdce stavovského povstání (1618–1620).
Ctihodní pánové jsou doslova šokováni krutostí trestů, tak jak je navrhuje soudní tribunál v čele s královským místodržícím Karlem I. z Lichtenštejna (1569–1627).
Čtyři zástupci stavů mají být například zaživa zbaveni pravé ruky, rozčtvrceni a až nakonec setnuti. Někteří z dvorských úředníků ve Vídni se při té představě otřesou hnusem. Komise se nad rozsudky dlouho radí. Některé zmírňuje.
Jeden z jejích členů dokonce navrhuje, aby z každého stavu (z panského, rytířského a měšťanského) byli popraveni pro výstrahu jen tři lidé. Ostatní obvinění měli být podle jeho představ posláni na galeje…
Scéna se staví dnem i nocí
Císař Ferdinand II. (1578–1637) dostává upravené rozsudky na stůl 15. června 1621. Po probdělé noci je podepisuje a posel s nimi chvátá do Prahy. Celkem se nakonec jedná o 28 rozsudků smrti.
Staroměstský měšťan Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu (†1653) dostane na poslední chvíli, tváří v tvář katovi, milost. Jiný ze zajatých členů tzv.
direktoria, stavovské vlády o 30 mužích, advokát Martin Fruwein z Podolí (†1621) v předtuše nadcházejících hrůz spáchal již 7. června 1621 sebevraždu skokem do Jeleního příkopu.
Datum hromadné popravy je stanoveno na pondělí 21. června 1621. Celé čtyři dny předtím dělníci pilně připravují popravčí lešení v těsné blízkosti staroměstské radnice. V obavě, že by dílo nemuseli dokončit včas, je staroměstský rychtář nutí stavět i v noci. Jen ze soboty na neděli na přípravě lešení pracuje na 40 osob.
Neušetří ani starce
Ráno 21. června 1621 začíná kat Jan Mydlář (1572–1664) své děsivé dílo s prvními slunečními paprsky. Popravuje se již po páté hodině ranní a během hromadné exekuce vystřídá mistr popravčí čtyři meče.
„Žádného jsem nezradil, žádného nezamordoval, žádného té smrti účinku se nedopustil, ale že jsem vlasti a evangeliu Božímu věren byl, umírám,“ prohlašuje před smrtí staroměstský konšel a vinárník Jan Kutnauer ze Sonnenštejna (1581–1621).
Vesměs všichni odsouzenci jdou na smrt hrdě. Někteří jsou ale již tak staří, že je musejí jejich sluhové podpírat. Vůbec nejstarším z odsouzenců na smrt je rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535–1621).
Je mu již 86 let, a proto všichni doufají, že kvůli svému úctyhodnému věku dostane od císaře milost. Dokonce je mu naznačeno, že by měl o ni požádat, že mu bude vyhověno. Hrdý Kašpar to však odmítne a raději se dobrovolně vydá do rukou kata.
Kat vydělal na dům
Všichni zástupci panského a rytířského stavu (celkem deset osob) jsou zkráceni o hlavu. Teprve z řad měšťanů jsou tři odsouzenci oběšeni, dalším dvěma je nejprve uťata pravice a pak jsou setnuti.
Nejvíce se kat Mydlář „vyřádí“ na univerzitním profesorovi a lékaři Janu Jesseniovi (1566–1621). Snad proto, že vždy tak obratně svými projevy hájil stavovské zájmy na diplomatickém poli, je mu nejprve vyříznut jazyk. Pak teprve je popraven.
Později ještě kat na popravišti za městskou branou jeho tělo rozčtvrtí a jednotlivé části nabodne na kůly. Na nich skončí i hlavy dalších předních vůdců stavovského povstání. 12 jich „ozdobí“ Staroměstskou mosteckou věž.
Jan Mydlář si za své děsivé dílo vyslouží 640 kop míšeňských grošů, za něž se tehdy už dá pořídit velmi slušný měšťanský dům. Do „nákladů“ si započítá i starosti s vyzvednutím těla Martina Fruweina z Jeleního příkopu.
