Skip to content

Popral se italský král se kvůli svatbě s premiérem?

Dobré jídlo, pití a krásné ženy. To jsou životní záliby prvního krále sjednocené Itálie Viktora Emanuela II. Zatímco se jeho ctnostná choť Adelheid Rakouská nechává zavírat do kaple, v níž se pak hlasitě kaje za své údajné hříchy, on nenechá na pokoji žádnou sukni.

Ještě jako korunní princ Sardinského království a Piemontu Viktor Emanuel (1820–1878) zaměstnává ve svých službách jistého důstojníka Francesca Casaleho, který mu vyhledává půvabné milenky, diskrétně se stará o případné těhotné dámy i jejich nemanželské potomky. Casale odvádí svoji práci dobře. Zřejmě je to také on, kdo pro postel Viktora Emanuela objevuje skutečný skvost – krásnou dceru vojenského bubeníka Rózu Vercellanovou (1833–1885).

Ještě než se stal králem, nenechal Viktor Emanuel na pokoji žádnou sukni…

Příliš mladá láska
Princ je ze své nové lásky jako u vytržení. Jeho románek ale musí, stůj co stůj, zůstat pod pokličkou. Důvod je prostý. Róze je teprve 13 let! Piemontské zákony hlásají, že každému, kdo by se dopustil sexuálního styku s osobou mladší 16 roků, hrozí trest odnětí svobody až ve výši deseti let! Princ neprinc. Jeho královský otec se o tom nesmí dozvědět. Z negramotné Rózy je ale Viktor Emanuel jako u vytržení.

Jeho choť Adelheid se raději oddávala modlitbám.

Z počátečního okouzlení se rodí trvalý vztah. Milenka přivádí na svět první společné dítě. Dostává vlastní dům i jednu dvorní dámu k ruce. V její domácnosti je Viktor Emanuel pečený vařený. Nesnáší dvorský protokol, zde se cítí ve své kůži. Zjišťuje, že Róza je pro něj ta pravá. Mezitím se stává králem Sardinie a také vdovcem. Jeho zákonitá choť Adelheid Rakouská umírá v šestinedělí po porodu svého osmého dítěte v roce 1855. Viktor Emanuel je pevně rozhodnutý se znovu oženit – s Rózou…

Camillo Cavour měl se svým náruživým panovníkem samé starosti.

To snad nemyslí vážně
Sjednocení Itálie v roce 1861 vrcholí a Viktor Emanuel II. se stává jejím prvním králem. Všichni teď očekávají, jakou si vybere nevěstu. Mladý stát potřebuje v Evropě silné spojence, nový sňatek panovníka by byl ideálním stvrzením nějakého významného mocenského paktu. „Vezmu si Rózu,“ trvá na svém král. Ministerský předseda hrabě Camillo Cavour (1810–1861), který sjednocení Apeninského poloostrova zasvětil celý svůj život, je na pokraji zhroucení. „To snad nemyslí vážně!“ rozčiluje se na adresu svého monarchy.

Krásná Róza se nakonec dočkala svatby, i když se nikdy nestala královnou.

Záležitost na nože
„Vždyť se sotva umí podepsat,“ děsí se schopností budoucí italské královny Cavour. Je pevně rozhodnutý vyřídit si sňatkové záležitosti s Viktorem Emanuelem osobně. Při jedné audienci to již vypadá, že si oba mocní muži Itálie skutečně skočí po krku. Rvačka kvůli Róze je na spadnutí. „Jen moje postavení mi zabránilo v tom, abych dal Cavourovi za vyučenou; byla to jedna z těch záležitostí, jež se řeší nožem, ale já musel myslet na svoji zemi,“ poznamenává o několik dní později k incidentu Viktor Emanuel II. Nakonec přistoupí na kompromis – zůstane vdovcem, žádný dynasticky výhodný sňatek se konat nebude. Rózu si ve vší tichosti bere za ženu až v roce 1869, oficiálně je nerovné manželství uzavřeno o osm let později, krátce před panovníkovou smrtí.

Foto: wikipedia.org, alchetron.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …