Na první pohled vypadá téměř obyčejně. Když se ale přiblížíte k jejímu vchodu, možná se bezděky otřesete. Citliví jedinci do téhle jeskyně v Býčí skále často ani nedokážou vstoupit. Když se pozorně zaposloucháte, možná uslyšíte i podivné hlasy.
„Jiní návštěvníci,“ řeknete si. Jenže moment, tohle nejsou obyčejné hlasy, to je nářek a křik mučených obětí.
Není divu. Podle celé řady názorů je Býčí skála nacházející se v okrese Blansko nedaleko Hrabůvky místem s jednou z nejsilnějších koncentrací negativní energie v Česku.
Jeskyně, která je od dávných časů používána jako náboženské místo, je totiž zároveň svědkem skutečně drastické události. Řada legend i svědectví návštěvníků i náhodných svědků potvrzuje, že oběti téhle hrůzné události stále nenašly klid. A jen těžko ho najdou.
Tajemné světlo
Lidé z okolí dobře vědí, že se mají jeskyni vyhnout. V kronikách lze najít mnoho zvláštních úkazů, které se zde udály. Říká se, že jistý muž z Hrabůvky se kolem půlnoci vydává z hospody domů.
Z ničeho nic se ale vrací a odmítá jít tou samou cestou znovu, je evidentně v šoku. Až po velmi dlouhé době se přizná, že cesta domů vede kolem Býčí skály. Když se k ní muž přiblíží, spatří najednou, že vchod do její jeskyně září.
„Zdá se, že celá hoří,“ prohlásí později. Zřejmě ani netuší, jak blízko je pravdy.
Smrt významného muže
Do začátku našeho letopočtu zbývá ještě pět let, když se k jeskyni v Býčí skále vydává velmi chmurné procesí. Významný velmož přichází do slovanské oblasti zdaleka, už se asi nikdy nedozvíme, proč končí jeho životní pouť právě zde.
Mohla za to nemoc, stáří, či konflikt s místními? Tradice ale velí, že pohřeb musí proběhnout velkolepě, aby se mrtvému dostalo náležité úcty i na druhém břehu.
Volba padá na posvátnou Býčí skálu, která se má stát místem posledního odpočinku tohoto mocného muže. Jeho tělo je proto naloženo na černý vůz a dlouhý zástup se vydává příslušným směrem.
Krvavé orgie
Uvnitř je již navršena hranice, na níž je tělo mrtvého položeno a zapáleno. Vyšlehnou plameny a brzy začnou stravovat mrtvolu. Než ale jeskyni naplní pach hořícího těla, ozve se bubnování a přítomní kněží spustí krvavý rej.
Do jeskyně je nahnán zástup mladých dívek, kněží je nutí do tance a pak vše vypukne. Dívky jsou přivlečeny na oltář a jsou jim odťaty ruce či nohy. V obrovských bolestech pak umírají na vykrvácení. Masakr ale zdaleka nekončí. Kati se vrhnou na všechny přítomné.
Usekávají jim nohy, ruce i hlavy, mrtvá těla polonahých dívek se vrší na sebe. Významný muž musí mít odpovídající doprovod, na místě zůstane 40 mrtvých těl.
Umírají sloužící i koně
Ale ani to není všechno. Hranice již pomalu dohořívá a podlaha i stěny jeskyně jsou pokryté čerstvou krví. Pak přichází řada na sloužící, i oni musí pána na cestě doprovodit. Muži i ženy postupně přistupují k oltáři a jsou popraveni.
Svému osudu neujdou ani koně, končí rozsekaní na kousky, které jsou poházeny po jeskyni. Když pak pohřební hranice dohoří, kněží zasypou celou hrůzostrašnou scénu obilím. Pohřeb je ukončen, ale surově zavražděné dívky budou plakat a naříkat zřejmě už navěky.
A místní lidé budou zažívat hrůzné situace i děsivé historky, jakmile se k Býčí skále přiblíží.
