Celá země se noří do smutku, protože přišla o svou milovanou královnu. Zatímco obyčejní lidé začnou nosit květiny a svíčky před Buckinghamský palác, Simon Armitage usedá k bílému papíru – čeká ho jedna z nejtěžších výzev v životě.
Starodávně znějící titul už dnes po světě moc nenajdeme. Přežívá zejména ve Velké Británii, kde literáti píší básně, které oslavují královskou rodinu.
Pocta za popis hrůz
Kořeny jmenování literáta, jenž je poplatný vládnoucí vrstvě, najdeme už v antickém Řecku. Tehdy autorům na hlavě přistává vavřínový věnec, ale v průběhu dalších staletí se na funkci zapomene.
Oživí ji až renesance v čele s Albertinem Mussatem (1261–1329) nebo Francescem Petrarcou (1304–1374). Druhého jmenované oficiálně korunují 8. dubna 1341 na jednom z římských pahorků. Zemí zaslíbenou pro titul poeta lareatus se stává Anglie.
Neoficiálně si ho přivlastní třeba Geoffrey Chaucer (1343–1400), jemuž kromě deseti šilinků slíbí také roční dávku vína. Jde spíše o neoficiální post, což se změní v 17. století. V roce 1667 vydává John Dryden (1631–1700) dlouhou historickou báseň.
Líčí v ní požár Londýna z předešlého roku a anglický úspěch proti nizozemskému loďstvu. Žádné extra povinnosti nemá, musí pouze skládat básně k oficiálním událostem. Za to mu přiřknou výplatu ve výší 200 liber a samozřejmě víno.
Dryden si vysluní užívá až do roku 1689, tehdy odmítne složit přísahu novému panovníkovi a končí na dlažbě.
S kapkou alkoholu
Prázdné místo si uzme Thomas Shadwell (1642–1682), jehož jmenují doživotně. Zároveň mu nařídí psát verše k panovníkovým narozeninám. Osobnosti se různě střídají, než se funkce ujme Alfred Tennyson (1809–1892).
Jde sice až o druhou volbu, ale to nic nezmění na tom, že spisovatel drží titul rekordních 42 let! Nikdo ho nepřekoná. Na výraz úcty je funkce poeta laureatus čtyři roky neobsazená.
V průběhu času se básníci střídají, mění se i mzda, z níž se vytratí vinná složka. Do hry ji vrátí Ted Hughes (1930–1998), který si prosadí výplatu v podobě 720 lahví sherry. Titul drží ve Velké Británii dodnes, jmenování se však zkrátí na pouhých deset let.
V květnu 2009 se usměje štěstí na Carol Anny Duffyovou (*1955), která se stává první ženou a zároveň Skotem ve funkci! Rovněž prozradí, že za svou práci dostává pět tisíc liber a sud sherry.
Poté ji vystřídá spisovatel a hudebník Simon Armitage (*1963), který má plné ruce práce. Verši připomíná dvousetleté výročí Královské astronomické společnosti a svůj výsledek dokonce přečte v rozhlase.
Rýmuje třeba i na téma koronavirové pandemie, báseň pojmenuje příznačně Lockdown. Náleží mu i smutná pocta, kdy komentuje úmrtí královny Alžběty II. (1926–2022).
Epocha dodává:
K tradici se vrací i v dalších zemích, protože titul obnoví v lednu 2023 Austrálie. Pikantní zajímavostí je, že funkci kdysi vykonává Michael Massey Robinson (1744–1826), někdejší odsouzenec na smrt.
V Kanadě se zase na pozici musí střídat anglicky a francouzsky mluvící autoři. Spojené státy americké pro změnu jmenují poradce pro poezii Knihovny Kongresu, což je obdoba tradičního titulu.