Starověké kultury si představovaly posmrtný život jako temné podsvětí, kam duše putují po smrti. Od řeckého Hádu s řekou Styx po vikinskou Helu a mayskou Xibalbu – tyto mýty o podsvětí odhalují, jak dávné civilizace chápaly smrt a co čeká duše na druhé straně.
Objevte fascinující světy mrtvých, které inspirovaly i moderní představy o záhrobí.
Vzhůru do podsvětí!
Samotná představa o podobě světů či prostorů, kam duše po smrti odchází, je také neuvěřitelně pestrá a téměř každá kultura má tu svou.
Zatímco křesťané mají notoricky známé nebe a peklo (případně očistec), mnohé starověké kultury se opíraly o existenci podsvětí. To vůbec nejslavnější pochází patrně ze starověkého Řecka: Jde o strašlivou a rozlehlou říši mrtvých, kterou hlídá trojhlavý pes Kerberos.

Ten za svá záda pouští jen skutečně mrtvé, kteří se následně musí nechat – za úplatu v podobě dvou mincí – převézt Cháronem přes řeku Styx, aby se následně napili z řeky Léthé a zapomněli na svůj pozemský život.
V různých podobách později převzaly mýtus o podsvětí i další předkřesťanské kultury a řecko-římská mytologie samozřejmě ovlivnila i samotné křesťanství.
Posmrtné říše z celého světa
Co kultura, to něčím unikátní přístup k posmrtnému životu a případně i k existenci onoho světa, ať už to přesně znamená cokoliv. Které mytologie považujeme za nejzajímavější?
VIKINGOVÉ – Kdo by dnes neznal legendy o severských bozích Thórovi, Odinovi, Lokim a dalších. Celé vikinské báje jsou ve skutečnosti samozřejmě mnohem hlubší a zajímavější.
Říše mrtvých se v nich nachází pod kořeny svět prorůstajícího jasanu Yggdrasilu. Vládne jí Lokiho dcera Hela a putují tam ti, kdo zemřeli náhodou, nemocí či věkem.
To hrdinové, kteří zesnuli v bitvách, mířili do Valhally – Odinovy síně, kde budou moci hodovat navždy.

JAPONSKO – V japonských legendách jsou klíčovými postavami Izanagi a Izanami – pár, který společně vytvořil první zemi a zplodil japonské ostrovy a další božstva.
Právě kvůli své milované měl Izanagi vstoupit i do samotné podsvětní říše Jomi no kuni (v překladu Země žlutých pramenů), která má být plná zemřelých, jejichž těla žerou červi. Jde o děsivé místo, plné čarodějnic a démonů.
MAYOVÉ – V mayské kultuře najdeme místo zvané Xibalbá (Místo děsu), kam mířily duše všech zemřelých, které nezahynuly násilnou smrtí.
V podsvětí měl každý plnit zkoušky, ve kterých bylo potřeba s pomocí chytrosti zvítězit nad zlými podsvětními bohy.
V mayské posvátné knize Popol Vuh se píše o dvojčatech jménem Hunahpua a Xabalanque, kteří nad bohy v podsvětí zvítězili a za odměnu se stali Sluncem a Měsícem.
Mýty o podsvětí, ať už řeckém Hádu, vikinské Hele nebo mayské Xibalbě, ukazují, jak starověké kultury hledaly odpovědi na otázku smrti. Tyto příběhy nejen formovaly náboženské a kulturní tradice, ale také inspirovaly moderní představy o posmrtném životě.
Jsou důkazem, že lidská představivost vždy hledala způsob, jak překonat strach z neznáma a dát smrti smysl.