„O minci dbej, však střídmě, a neměň podobu její. Neboť stát, byť mocně vzrostl lichou podobou mince, rychle bude obrácen vniveč,“ říká podle kronikáře Kosmy český přemyslovský kníže Boleslav II. na konci 10. století svému synovi.

Peníze hýbou světem a čeští panovníci si to dobře uvědomují. Přesto falšují vlastní měnu!

I když některé historické prameny tvrdí, že nejstarší mince v Čechách vydával už kníže Václav (asi 907 – 935), historici prokázali, že prvenství patří jeho bratrovi Boleslavovi I. (asi 915 – 967/972).

Po roce 955, kdy se Praha stává významnou obchodní křižovatkou Evropy, nechává razit mince s nápisem „Boleslaus dux“ (kníže Boleslav) a „Praga civitas“ (město Praha) nazvané po římském vzoru denáry.

Peníze nahrazují lněné šátky, kterými se do té doby v Čechách platilo. Podle zprávy arabsko-židovského obchodníka Ibrahima ibn Jakuba z roku 966 „V zemi Bújima (Bohemia) zhotovují se též lehké šátečky z tenké tkaniny v podobě síťky.

Cena těchto je stálá: 10 šátků za 1 kírát (denár).“ Hodnota českého stříbra proměněná v mince nezadržitelně sílí. Kdo v Čechách koncem 10. století těží drahý kov, má politický vliv.

Tehdy je to rod Přemyslovců a jejich konkurenti Slavníkovci, kteří ovládají východní Čechy.

Peníze vydávám já!

Přemyslovec Boleslav II. (asi 932 – 999) se s nimi v roce 995 vypořádá rázně, nechá zavraždit téměř všechny členy rodu. „Od této chvíle budu vydávat peníze jenom já,“ rozhodne.

Mince se stále zdokonalují a v 11. století nesou motiv českého patrona Václava. Už roku 1050 ale vznikají první podvrhy pocházející od samotného knížete Břetislava (1002/1005 – 1055).

Obsah stříbra v mincích se snižuje a kotoučky mají mnohem menší průměr! Tenounce postříbřená měď je totiž mnohem levnější. Břetislav nařizuje: „Starší mince s vyšším obsahem stříbra vyměňte za nové.“

Probíhá zřejmě první měnová reforma v Čechách. Břetislav z ní má tučný zisk do své pokladny, ale z dlouhodobého pohledu je jeho nápad nešťastný.

České denáry, které měly v Evropě zvuk, ztrácejí hodnotu a po dalších 200 let si s nimi musí Češi vystačit sami, v Evropě je nikdo nechce! Krize vyvrcholí v době knížete Vladislava II. (1110 – 1174).

České mince obsahují tak málo stříbra, že Vladislavovi současníci podle kronikáře Kosmy tvrdí, že jde o „zhoubu země, horší než vpád nepřátelských vojsk.“

Dobrý pražský groš

Zlom v českém mincovnictví znamená teprve vláda Přemysla Otakara I. (1198 – 1230) a jeho syna Václava I. Čechy jsou evropskou velmocí a objevují se další naleziště stříbra.

Nové peníze, zvané brakteáty (z latinského brattea – lupínek), zvyšují prestiž státu, ale bohužel jenom krátkou dobu.

V roce 1278 umírá v bitvě na Moravském poli český král Přemysl Otakar II. Jeho syn Václav II. (1271 – 1305) to po návratu z braniborského zajetí do Čech v roce 1283 nemá jednoduché.

Zničenou zemi ale chce dát do pořádku, a proto se pouští do peněžní reformy:

„A tak byla léta páně 1300 v měsíci červenci zavedena mince grošů pražských a malých penízků, jichž jde na groš dvanáct, a každý peníz byl označen jménem Václava, který je zavedl,“ píše zbraslavský kronikář. Pražský groš se stává měnou, o kterou je zájem.

Podvádějí i v královské mincovně

V penězokazectví ale platí, že risk je zisk. Licenci na ražbu mincí ve středověkých Čechách uděluje jedině panovník, ale mnozí se bez ní klidně obejdou. Padělatelů proto přibývá.

Husité si dokonce po roce 1420 razí vlastní mince z mědi a vydávají je za skutečnou měnu, ale nemají s nimi úspěch.

Brzy potom, když český král Vladislav II. Jagellonský (1456 – 1516) zavede takzvané „Bílé peníze“ (sedm těchto mincí se rovnalo jednomu pražskému groši), vznikne ve středočeské jeskyni Zlatý kůň u Koněprus dílna, která se specializuje právě na ně. A podvrhy vznikají i v královské mincovně v Kutné Hoře.