Přesto, že většina z nás začala poprvé vnímat počítače před 25 lety, jejich historie je mnohem delší. První počítač, nebo spíše první stroj, který započal jejich existenci, vznikl již v 19. století zásluhou Charlese Babbagese.

K dnešním moderním počítačům měl daleko, ale sloužil jako základní kámen moderní doby.

Pokud bychom se měli ohlédnout do daleké minulosti, víme, že existovaly předchůdci počítačů již před 5 tisíci lety. Abakus je první známý stroj, jež vznikl k ulehčení práce s čísly a používal se například v Babylonii.

Jednalo se prakticky o soustavu vodorovných a svislých rýh na kameni pokrytým prachem (ze starohebrejského „abaq“ – prach), do něhož se malovaly a ryly obrazce.

Nejstarším dochovaným exemplářem abakusu je ovšem Salamiská tabulka, jež pochází přibližně z roku 300 př.n.l.

Přeskočme ale starověk a první počítadla, a podívejme se na první náznaky dnešních skutečných počítačů.

Programovatelné stroje jako krok číslo 1

Rok 1833 byl pro anglického matematika, filozofa a vynálezce zlomový. Charles Babbage přešel k návrhu prvního analytického stroje.

Nikdy ho zcela nedokončil, avšak dle jeho návrhu byl v roce 1991 sestaven diferenční stroj, tedy první plně programovatelný počítač, jež bezproblémově fungoval na bázi děrných štítků jako vstupního média a jeho struktura obsahovala i sklad informací jakožto paměť a „mlýnici“ jako procesor.

Počítač Charlese Babbagese uměl pracovat s padesátimístnými čísly a také s pevnou desetinnou čárkou a jako pohon byl zvolen parní stroj. Babbage také velmi dobře věděl, že pro něj bude potřebovat programátora.

Kdo by řekl, že se jím stane matematička Ada Lovelace, dcera básníka Lorda Byrona, která se považuje za prvního programátora na světě.

Nultá generace

Nultá generace počítačů zahrnuje především elektromechanické stroje využívající relé a fungující na kmitočtu okolo 100 Hz.

První fungující počítací stroj sestrojil německý inženýr Konrad Zuse. Již v roce 1934 začal pracovat na konstrukci počítací pomůcky. V roce 1936 ji dokončil a na světě byl tak úplný návrh stroje, který byl sestaven o dva roky později.

Z1, jak jej Zuse nazval, pracoval v dvojkové soustavě s aritmetikou v plovoucí čáře a programem na děrné pásce.

Počítač byl ale extrémně poruchový, a v běžném životě tak nepoužitelný, proto vznikl model Z2. Tento model měl stále mechanickou paměť, ale obsahoval již 200 relé.

Po dvou strojích, jež se velkého úspěchu nedočkaly, přišel v roce 1941 třetí. Model Z3 vznikal nejen pod taktovkou Zuse, ale také Helmuta Schreyera a byl v praxi již bez problému využitelný.

Obsahoval 2 600 elektromagnetických relé a používal se například k výpočtu charakteristik balistických raket.

Tento počítač provedl až 50 aritmetických výpočtů s čísly v pohyblivé řádové čárce za minutu a paměť byla vytvořena pro 64 čísel po 22 bitech. Tento počítač ovšem skončil neslavně a byl zničen při náletu o tři roky později.

Colossus

Tajný britský počítač, který byl sestrojen v roce 1943, sloužil pro analýzu a rozklíčování zachycených německých šifer.

Colossus obsahoval 1 500 vakuových elektronek a druhá verze dokonce 2 500. Jeho nejbližší konkurent jich měl pouze 150. S touto výbavou dokázal Colossus dekódovat zprávu za dobu 2 – 3 hodin.

Mark I a Mark II

Mezi lety 1939 a 1944 se zrodil další významný počítač ve Spojených státech pod taktovkou Howarda Hathawaye Aikena. Počítač s celým názvem Howard Mark I financovala firma IBM, jež se v tu dobu angažovala zejména ve výrobě děrnoštítkových strojů.

Mark I byl obrovský stroj měřící 15 metrů, který se poháněl elektromotorem, a program měla na starost děrná páska dlouhá 24 stop. Počítač pracoval s desítkovou soustavou s pevnou čárkou. Mark I dokonce využívalo námořnictvo k výpočtu balistických tabulek.

Později začal Aiken pracovat na druhé verzi tohoto monstra. Mark II byl reléový počítač a aritmetika pracovala v plovoucí čárce s desítkovými číslicemi. Sčítání trvalo počítači 0,125 sekund a násobení 0,25 sekund. Jeho operační paměť pojala až 100 čísel. Počítač byl v roce 1947 předán americkému námořnictvu.

První generace

První generace počítačů se datuje přibližně do let 1945 až 1951 a spoléhala se především na použití elektronek. K programu se používaly nejprve propojovací desky a následně i děrné štítky a pásky. Počítače byly ovládány ze systémové konzole a byly velmi poruchové.

V Pensylvánii vznikl elektronkový počítač ENIAC, jež umožnil vytvářet smyčky i podmíněné skoky, byl tedy Turingovsky úplný. ENIAC dokázal provést až 5 tisíc součtů za sekundu, ovšem jeho poruchovost byla obrovská a jeho provoz byl ukončen v roce 1955.

Souběžně s ním vznikl počítač MANIAC, který byl sestaven o rok později v roce 1945 a v laboratořích Los Alamos byl použit k matematickým výpočtům fyzikálních dějů. Využit byl i při vývoji jaderné bomby.

Druhá generace

Druhá generace je spjata s lety 1951 až 1965 a charakterizuje ji použití tranzistorů, jež dovolily zlepšit počítače jak po technické stránce, tak po té rozměrové a energetické.

Spolu s počítači této generace vznikaly také první programovací jazyky (COBOL, ALGOL apod.)

Tvůrci počítače ENIAC sestavili v roce 1951 první sériově vyrobený komerční počítač UNIVAC, jež o rok později úspěšně předpověděl volební vítězství prezidenta Dwight D. Eisenhowera.

Rok 1960 patřil stroji EPOS I, jež byl vytvořen v tuzemsku ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Jeho následovník EPOS 2 byl již osazen tranzistory a počítal v desítkové aritmetice.

Kód umožnil automatickou opravu jedné chyby, vykonával před 30 tisíc operací za sekundu a jeho feritová paměť pojala 40 tisíc slov.

Třetí generace

Třetí generací se považují stroje vyrobené přibližně v letech 1965 až 1980. Počítače začínají používat integrované obvody a s postupem času se zvyšuje také integrace.

Čím dál více se objevuje multiprogramování (prozatím, co se zpracovává jedna úloha, pracuje počítač na další). Objevuje se též multitasking (střídání práce na úlohách) a mimo sálových počítačů se objevují už i zmenšené verze (minipočítače a mikropočítače).

IBM System 360

Mezi nejznámější počítače třetí generace se řadí počin společnosti IBM z roku 1965. IBM 360 se vyrábí v různých verzích po tisícových sériích a mnoho firem se je snaží napodobit.

V našich končinách se do výroby v roce 1969 dostal EC 1021, kterého se vyrobilo skoro 400 kusů.

Čtvrtá generace

Čtvrtou generaci datujeme od roku 1981 a její hlavními znaky jsou mikroprocesory a osobní počítače, které charakterizuje IBM PC. Vznikají grafická uživatelská rozhraní a přichází éra DOSu. Vzniká také internet a výkon počítačů se zvyšuje pomocí mikroprocesorů.

Rovněž se začínají vyrábět notebooky, tedy přenosné počítače. Pozitivní je, že se dají pořídit v dnešní době notebooky levně.

V současné době se pracuje na kvantových počítačích a probíhají rovněž pokusy s fotonovými stroji. Co přinese budoucnost ještě není zcela jisté, avšak prozatím to vypadá, že počítače budou fungovat na jiném fyzikálním principu, než je tomu nyní.

Pokud právě zvažujete výběr nějakého PC zařízení, přečtěte si tipy, na jaká kritéria se zaměřit při výběru notebooku.