Odevšad se ozývá štěkot psů. Cara Petra II. jich na lovu doprovází celkem 620. Kromě zvířat jede do divočiny na několik týdnů 500 vozů se zásobami a stany. Výsledek? Tři zastřelení medvědi, pět vlků, 50 lišek, 4000 zajíců. Mladičký panovník září nadšením…

„Ať žije nový car!“ provolávají slávu teprve 11letému Petrovi II. (1715–1730) ruští bojaři, jakmile kníže Alexandr Danilovič Menšikov (1673–1729) přečte první odstavec ze závěti právě zesnulé vladařky Kateřiny I. (1684–1727). „Dost, dost, zbytek lze přečíst, až bude čas,“ nechce slavnostní okamžik přerušovat dalšími body poslední vůle jeden z přítomných šlechticů. Ostatní mu dávají za pravdu. Protřelý Menšikov se tak ani nemusí příliš snažit, aby před nimi zatajil fakt, že carevna zároveň v dokumentu jmenovala členy regentské rady, která by měla za nezletilého chlapce vládnout. Takhle všechnu moc na sebe může strhnout Menšikov.

Ve zlaté kleci
„Chci vědět o každičkém gosudarově kroku,“ instruuje kníže služebnictvo. Petra II. stěhuje do vlastního paláce a zasnubuje se svou dcerou Marií (1711–1729). Nehne se od něj ani na krok, a pokud ho přece jen státní záležitosti odvedou z carovy blízkosti, přenechává dohled nad chlapcem někomu ze svých blízkých. Manipulovat s Petrem podle svých potřeb nečiní Menšikovovi větší potíže. Po svém velikém dědečkovi Petrovi I. (1672–1725) sice nový panovník zdědil jméno i sklony ke krutosti, ale co do touhy po vědění se s ním vůbec nemůže měřit.

Jednou z prvních výsad cara, které využije, je ta, že si podle svých představ upraví učební plán. „Naordinuje“ si do něj mnohem více zábav v podobě procházek se psy, tance a především lovů. Ty přímo miluje. „Car se zapojuje jenom do rozhovorů o psech, koních, lovu… o ničem jiném nechce nic vědět,“ všímá si jeden z cizích vyslanců u ruského dvora.

Souboj rádců
Nad vládou knížete Menšikova se však ještě v průběhu roku 1727 začínají stahovat mračna. K hlavním vlastnostem vrtošivého chlapce na trůnu totiž patří pýcha. A té se Menšikov dotkne, když Petrovi zabavuje 9000 rublů, které dostal darem od petrohradských kameníků. To by samo o sobě nejspíš ještě s pozicí knížete tolik neotřáslo, kdyby Menšikova nezradilo zdraví. Nemoc ho na šest týdnů upoutá na lůžko, čehož využívá další z ambiciózních mužů u dvora – carův vychovatel a vicekancléř baron Andrej Ivanovič Ostermann (1686–1747). Opatrně Petrovi podsouvá důkazy o Menšikovově hamižnosti na úkor státní pokladny. Jakmile se kníže uzdraví, nestačí se divit, jak se poměry v Petrohradě vůči němu změnily. Záhy je poslán i s celou rodinou do vyhnanství, je mu zabaven majetek a Petr ruší zásnuby s jeho dcerou…

Trapné vášně
Pokud si však Ostermann dělal naděje, že nyní zaujme u Petra první místo on, spletl se. Novým nejbližším rádcem 12letého cara se stává zhýralý kníže Alexej Dolgorukij (+1734). Petrovy výstřelky dosahují vrcholu. „Říká se, že začíná pít… O některých jeho jiných vášních je trapné se zmiňovat,“ líčí zahraniční vyslanci. Carský dvůr se stěhuje z Petrohradu do Moskvy, panovník celé týdny tráví na honech, noci prohýří tancem a s ženami. Krátký románek prožije i se svou nevlastní tetou a budoucí carevnou Alžbětou I. (1709–1762), než mu dojde, že v loži frivolní dámy není jediný. Historikové se shodují, že milenecký vztah Petr II. udržuje i s knížetem Dolgorukým. Oficiálně se však zasnubuje s jeho sestrou. V lednu 1730 se i nad Dolgorukými ale začíná smrákat. Než je car srazí na kolena, skoná ve 14 letech na neštovice. Rod Romanovců s ním vymírá po meči.